Žena pana Kamila je extrémně spořivá. Dokáže totiž ušetřit i tam, kde by to ostatní ani nenapadlo. Kamil své ženě její snahu ušetřit nějakou korunu navíc obdivoval, dokonce ji v tom podporoval. Jenže pak to začalo nabírat špatný směr a to už se mu přestalo líbit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Rodina na tom nebyla finančně kdovíjak špatně, ale Kamilova žena Nikola si z nějakého důvodu usmyslela, že je potřeba, aby si utáhli opasky. Proto začala šetřit.
Nejdříve jsem ji v tom podporoval. Opravdu jsme hodně utráceli
Zpočátku mi nápad mojí ženy, že bychom na mnohém mohli nějakou tu korunu ušetřit, přišel velmi dobrý. Byla pravda, že jsme utráceli až příliš.
Proto jsem ji podporoval. Kdykoli přišla s nějakým nápadem, kde a jak ušetřit, byl jsem pro a souhlasil se svojí manželkou.
Nenapadlo by mě, že se její snaha naspořit nám nějakou rezervu jednoho dne dostane až do takového extrému, že budu muset zakročit.
Někdy jsem musel zatínat zuby, manželka ale byla šťastná
Je pravda, že někdy jsem musel zatínat zuby, když manželka přišla s nějakým novým způsobem, jak ušetřit. Třeba když začala kupovat levnější potraviny, často na úkor jejich kvality.
Vypadala ale tak šťastná a nadšená. Doslova jí v očích zářily jiskřičky, kdykoli mi vyprávěla, kolik se jí podařilo ušetřit. Nemohl jsem jí kazit radost.
Proto jsem často nějaké věci přehlížel a snažil se to brát tak, že to moje žena dělá pro nás. Po nějaké době už mi ale připadalo, že to nedělá proto, aby nám přilepšila, ale prostě proto, že začala být šetřením posedlá.
Posledně to manželka dohnala do extrému. Musel jsem zakročit!
Už několikrát se stalo, že žena vymyslela nějakou bláznivou věc a my ji museli s dětmi respektovat jen proto, že nám měla ušetřit peníze.
To, co manželka udělala posledně, byl ale vrchol všeho. Nad tím už jsem nemohl jen tak přivřít oči a nechat to být. Musel jsem zasáhnout.
Stalo se to při večeři, kdy nám žena naservírovala na stůl plesnivé pečivo. Nebylo sice nijak moc, ale už jsem na chlebu viděl typickou plíseň a navalilo se mi. Ona to sice obhajovala, že to není tak strašné a že to v pohodě můžeme sníst, ale mně bylo zle. Tohle byla poslední kapka!
Moje scéna jí otevřela oči
Dlouhé měsíce potlačování se ve mně najednou probudily. Udělal jsem před ženou i před našimi dospívajícími dětmi strašnou scénu.
Ale nešlo to jinak. Opravdu nehodlám jíst plesnivé věci jen proto, že kvůli tomu ušetříme pár korun. Moje žena se rozplakala, bylo mi jí líto. Možná jsem to přehnal. Nebo ne?
Na druhou stranu jí to alespoň otevřelo oči. Přestala šetření hnát do extrémů. Stále se snaží uspořit, kde se dá, ale už ne tak horlivě, jako před onou kauzou „plesnivá večeře“.
Autor: Natálie Kabourková
