Jsou věci, u kterých své děti vidět nechcete. Já se toho bohužel nedokázal vyvarovat. Byl jsem ve špatnou chvíli na špatném místě a ten pohled nikdy nedostanu z hlavy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když jsem svoji dceru viděl dělat tu podivnou věc, zatrnulo ve mně. Prvních pár vteřin jsem nechápal, čeho jsem to vlastně svědkem.
Na děti jsme si počkali
Já i moje žena jsme po dětech neprahli. Od rodiny jsme kvůli tomu sice sklidili kritiku, ale bylo to naše rozhodnutí.
Vzali jsme se už před lety a chtěli jsme cestovat. Milovali jsme exotiku, a i když se dá cestovat i s dětmi, bez nich je to přeci jen pohodlnější.
Proto jsme si na děti počkali. Otcem jsem se stal teprve před dvanácti lety. Na někoho to možná není pozdě, ale já měl kolem sebe kamarády, kteří v době, kdy moje se dcera teprve narodila, měli děti už v pubertě.
Nebyla to typická holčička
Asi jako každý táta jsem ve své dcerce viděl malou rozkošnou princeznu. Jenže ona taková vůbec nebyla a začalo se to projevovat už v době, kdy jí bylo kolem osmi let.
Nenosila culíčky, nechtěla šatičky, nevyhledávala panenky. Mysleli jsme si se ženou, že je to jen nějaké přechodné období.
Dcera měla také úplně jiné koníčky, než jaké si u malé holčičky představíte. Nezajímala se o Barbie nebo líčidla, místo toho chtěla knihy o mystice a zalíbení nacházela ve všem tajemném.
Načapal jsem ji dělat něco podivného
Já i žena jsme to tak brali. Nejsme ti rodiče, kteří by své děti na sílu tlačili do koníčků a zájmů, které by byly podle našeho gusta.
Nechali jsme dceru, ať se dál zajímá o to, co ji baví, a i když jsme to kolikrát nechápali, v jejím zalíbení pro duchovní věci jsme ji podporovali.
Myslel jsem si, že z toho třeba vyroste. Až donedávna, kdy jsem ji načapal dělat něco hodně podivného. V první chvíli jsem byl v šoku, čeho jsem to vlastně svědkem!
Nemůžu to dostat z hlavy
Dcera byla na zahradě. Kolem sebe měla v kruhu vyskládané kameny. Před ní leželo cosi malého, co jsem nedokázal rozpoznat.
Stál jsem tam a pozoroval, co se bude dít. Když vzala do ruky nůž a zapíchla ho do té věci před sebou, zatrnulo mi. Poté zapálila svíčku a začala cosi odříkávat. Nerozuměl jsem tomu.
Z toho, co jsem viděl, jsem byl v šoku. Prováděla tam snad nějaký rituál, nebo co?! Když jsem o tom řekl ženě, byla v šoku stejně jako já. Usoudili jsme, že dcera potřebuje pomoc.
Nabídli jsme jí, že si s ní o tom promluvíme, ale neměla zájem. Máme o ni strach, takhle by se dítě v jejím věku chovat nemělo! Uchýlili jsme se k tomu, že jsme oslovili odborníka. Dcera bude mít brzy první sezení a já doufám, že jí schůzky s psychologem pomohou.
Autor: Nikol Kolomazníková
