Kamila by nikdy ani nenapadlo, že bude někdy k sousedovi cítit nějaké negativní pocity. Kromě toho, že nevyhledával konflikty, jevil se mu pan Jaroslav jako skvělý chlap, který vždy ochotně pomůže sousedům v nouzi. Jenže to nebyla tak úplně pravda.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Já i moje žena Adriana jsme měli donedávna Jaroslava docela rádi. Bydlíme na vesnici, kde se každý zná s každým, on navíc bydlí hned vedle. Docela často s námi griloval, zvali jsme ho i na kávu, jen tak, z dobré vůle,“ píše čtenář.
„To už je ale minulostí. Došlo nám totiž, že se celé ty roky, co si ho pamatujeme jako člověka s dobrým srdcem, přetvařoval. Potom, co provedl mojí ženě, už s ním nechceme mít nic společného.“
Nepomohl jí, a ještě se jí později vysmál
Kamilova žena Adriana jela pozdě večer z práce, když píchla pneumatiku u auta. Snažila se ji u kraje silnice vyměnit, ale jako žena s tím měla trochu problémy.
Když přijela domů, vyprávěla Kamilovi něco, čemu nemohl uvěřit. „Řekla mi, že po cestě mávala na několik aut, aby jí někdo pomohl.
V jednom z nich prý seděl náš soused Jaroslav, ale ani ho nenapadlo zastavit. Myslel jsem si, že se jen spletla,“ píše v e-mailu Kamil.
„Druhý den, když jsem Jaroslava potkal, zeptal se mě, jestli už má žena auto v pořádku. Prý se doma hodně nasmáli, když všem vyprávěl, jak zoufale Adriana mávala na projíždějící auta.“
Na otázku, proč nezastavil a nepomohl, odpověděl, že neměl čas. Spěchal prý domů do tepla a neměl zájem umazat si ruce.
Kamila jeho výsměch naprosto zaskočil.
„Ptal jsem se ho, jestli to myslí vážně. Jestli opravdu nezastavil jen proto, aby nemusel ženě pomáhat a aby se jí pak mohl doma smát. Odpověděl, že není jeho problém, že máme špatné auto.“
Od té doby s ním nemluvím. Po vesnici se o něm teď šíří jen to nejhorší
„Není to tak, že bych o něm rozšiřoval pomluvy. Svěřil jsem se pár kamarádům s tím, co nám Jaroslav provedl, ale jsme na vesnici a všechno se tu rychle roznese. Jaroslav má teď pocit, že jsem mu zničil život, protože ho nikdo nemá rád.
Já zase vím, jaký ve skutečnosti je, že se tváří jako dobrák, ale pak se vám vysměje, když ho nejvíc potřebujete. Jeho chování se mě opravdu dotklo.
Myslím, že tak falešný člověk si žádný obdiv nezaslouží a je vlastně dobře, co se o něm říká. Je mi líto, že jsem právě já strůjcem toho všeho, ale nemohu jinak.“
Kamil přiznává, že jeho žena Jaroslavovi dávno odpustila. Kdyby to bylo pouze na ní, asi by se s ním nadále stýkala a popíjela s ním kávu. Ale i když je Kamil nekonfliktní typ, nedokáže podle svých slov Jaroslavovi odpustit.
Autor: Šárka Cvrkalová
