Sny jsou v životě každého člověka důležité. Někdy ale mohou upadnout v zapomnění. Je to i případ našeho čtenáře, který se rozhodl svoje přání z mládí uskutečnit. Ani jeho věk mu v tom nezabránil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Zamlada jsem býval rebel
„Na ty časy jsem vždycky rád vzpomínal. Než jsem potkal svoji manželku a založil rodinu, vedl jsem docela dost nezřízený život. Moje mládí bylo plné zábavy, akcí s kamarády u ohně a u piva,“ uvedl.
Kamil nám sdělil, že dodnes si neodpustí cigaretu a pár lahví dobrého piva. Jeho žena mu to toleruje, přeci jen už jsou spolu několik desítek let, a tak její snahy o změnu životního stylu jejího partnera vzaly za své.
Žil jsem už jen pro rodinu
„V pětadvaceti letech jsem poznal Marušku. Tehdy bylo dost podivné, že ještě nejsem ženatý. Ona byla velmi mladá a já jsem se do ní zamiloval. Od té doby se můj život změnil.“
S Marií brzy po svatbě založil rodinu. Kamilovi kamarádi sice na svatbu přišli, ale některé z nich od té doby už neviděl. Přeci jen se jejich životní styl začal rapidně lišit.
„Pamatuji si, jak mi to bylo chvilku líto, že už nemám tolik volnosti. Nemůžu si dělat, co chci, a chodit na vandry s kamarády, ale rodina měla přednost,“ dodal.
Vzpomněl jsem si na staré časy
Před pár lety prý Kamil seděl zrovna u televize s lahví piva v ruce a sledoval zábavnou soutěž. Hlavou mu prý z čista jasna proletěla myšlenka, že je něco špatně.
„Bylo to jako blesk z čistého nebe. Najednou mi hlavou proletělo, že tady takhle prosedím v tom důlku mého oblíbeného křesla celý zbytek života,“ dodal se zamyšleným pohledem.
Ten večer si uvědomil, že je sice fajn, že kdysi založil rodinu, ale děti jsou už dávno z domu a on ve skutečnosti nechce zbytek života jen tak prosedět.
Splnil jsem si svůj dávný sen
„Přemýšlel jsem, jak dál se svým životem naložím, a uvědomil jsem si, že zamlada mě to hodně táhlo k muzice a prakticky celý život mi hlavou občas probleskla myšlenka, že bych se mohl naučit hrát na bicí.“
Pan Kamil nelenil, a protože se blížily Vánoce, rozhodl se udělat si pořádnou radost. Objednal si rovnou celou sestavu bicích nástrojů a z bývalého pokoje jejich syna udělal svoji novou zkušebnu.
„Moje manželka si myslela, že jsem se pomátl, a ze začátku raději odcházela z bytu ven. Teď se na mě někdy i dívá, jak hraju, protože mi to fakt začalo jít dost dobře. Jen sousedi mi občas hází do schránky výhružné dopisy, ale to je mi jedno. Taky by si ti důchodci měli najít nějaký koníček,“ dodává s úsměvem na rtech.
Autor: René Podhrázský
