Když jsem se seznámila s Pavlem, něco uvnitř mě mi říkalo, že možná právě on je pro mě ten pravý. V jeho blízkosti jsem se cítila dobře a měla jsem pocit, že i jemu je se mnou příjemně. Pak jsem ale měla rozhovor s jeho kamarádem Honzou a ten mi řekl něco, co mě zaskočilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Upřímně jsem se jeho varování v té chvíli tiše vysmála. Říkal totiž věci, které mi přišly naprosto bláznivé. Kdybych jen věděla, že nebyl daleko od pravdy…
Svěřil se mi hned na první schůzce
Pavel byl opravdu otevřený muž. Už na první schůzce, kterou jsme si dohodli skrze jednu internetovou seznamku, mi svěřil hodně o svém životě.
Rozpovídal se například o tom, že před rokem přišel o ženu. Tahle zpráva mě velmi zarmoutila, byla jsem ale vděčná, že mi Pavel řekl pravdu.
Bylo mi s ním dobře
Navzdory tomu, že Pavel teprve před nedávnem prožil takovou obrovskou ztrátu, by člověk nepoznal, že si něčím takovým skutečně prošel.
Navenek to byl přátelský a usměvavý muž, v jeho blízkosti jsem se cítila velmi příjemně. Doufala jsem, že i on to má podobně.
Jeho kamarád si mě vzal stranou
Byla jsem ráda, když mě Pavel vzal s sebou na oslavu narozenin svého dobrého kamaráda. V té době jsme spolu chodili teprve dva měsíce a já to vnímala jako důležitý krok.
Na oslavě jsem se dobře bavila. Pavlovi přátelé byli vesměs opravdu milí a já mezi ně okamžitě zapadla. Během večera si mě jeden z jeho kamarádů vzal stranou a řekl mi něco, čemu jsem zpočátku nechtěla věřit.
Kamarád Honza mě varoval, že Pavel rozhodně ještě nemá smrt své ženy uvnitř sebe vyřešenou. Mluvil dokonce o tom, že za celý ten rok nebyl schopen vkročit do jejich ložnice. V duchu jsem se tomu zasmála.
První návštěva v jeho bytě mi otevřela oči
Až o několik dní později jsem se ke slovům kamaráda Honzy vrátila. Došlo mi, že ačkoli jsme spolu s Pavlem byli už dva měsíce, ještě mě nepozval k sobě domů.
Proto jsem nenápadně naznačila, že bych se k němu do bytu ráda podívala. Nejdříve kolem toho chodil jako okolo horké kaše, nakonec ale souhlasil a já se poprvé podívala k němu domů.
Návštěva v jeho bytě mi otevřela oči. Prakticky okamžitě mi došlo, že Honza se rozhodně nemýlil. Pavel se skutečně ještě nepřenesl přes tu obrovskou ztrátu, která ho potkala.
Nejsem si jistá, jestli to zvládnu
Je jasné, že ztráta milované osoby je obrovskou životní ranou. Pavel se sice na oko tváří, že už se s tím vyrovnal, pravda je ale úplně jiná.
Když mi přiznal, že od smrti jeho ženy nespal v jejich ložnici, ale večer co večer usíná v obýváku, šokovalo mě to. Je jasné, že Pavel k sobě potřebuje někoho, kdo mu pomůže se s tím vyrovnat a jít dál. Nejsem si ale jistá, že zrovna já to dokážu.
Autor: Natálie Kabourková
