Ačkoli za to vlastně nemůže, lidé se od něho odvrací, někteří dokonce se znechuceným výrazem ve tváři. Karel se ve společnosti necítí ani trochu příjemně a po přečtení jeho e-mailu se tomu nelze divit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Karel je ze situace, kterou řeší už čtvrtým rokem, hodně nešťastný. Ačkoli se snaží, jak může, nedaří se mu problém vyřešit. A lidé se na něho dívají skrz prsty.
Měl jsem to řešit hned
Poprvé se jeho problém objevil před čtyřmi lety. Tehdy šlo o jeden flíček na levé ruce, nic vážného. Karel to tenkrát považoval za nějakou alergickou reakci a neřešil to.
„Nyní už vím, že kdybych to tenkrát podchytil hned, nemusel bych později mít takové problémy,“ uznává. „Dostává mě to do nepříjemných situací, se kterými se setkávám denně.“
Karel totiž trpí ekzémem a také lupénkou. Tyto zdravotní potíže se u něho projevují na pohled ošklivými fleky a kůží posetou strupy.
Neřeknou to nahlas
„Ať přijdu kamkoli, lidé se na mě dívají s odporem,“ pokračuje Karel. A tím se dostáváme k tomu, co ho nejvíce trápí. Názory druhých lidí.
„Nikdo vám to neřekne nahlas, na to nemají dost odvahy,“ píše a dodává, že jim to vidíte v obličeji. Prohlédnou si jeho ekzém a fleky na kůži a buď hned odvrátí zrak, nebo se zatváří znechuceně.
S těmito reakcemi se Karel potýká už několik let a ještě si na to nedokázal zvyknout. Netají se tím, že ho to velmi trápí. Nechce, aby se ho lidé štítili.
Jsem taky jen člověk
Některé reakce okolí Karla zasáhnou více než ty ostatní. Jako třeba zkušenost s mladíkem, který mohl být jen o pár let mladší než on sám.
„Přišel jsem do obchodu s mobilním příslušenstvím a žádal od prodavače sklo na telefon,“ popisuje Karel okamžik, kdy se cítil opravdu hodně poníženě. „Prodavač si mě změřil pohledem a bylo na něm vidět, že se mu moje vyrážka, kterou mám i v obličeji, nelíbí.“
Karel poté prodavače požádal, aby mu sklo nalepil. V tom obchodě to bylo naprosto běžné, jenže se stalo něco, s čím Karel nepočítal.
„Když jsem mu podal telefon, aby mi to sklo nalepil, odfrkl si a odmítl mě,“ svěřuje se. „Prý na to nesáhne ani omylem, že by ode mě ještě něco chytil. To mě zamrzelo,“ přiznává.
Také byste se mě štítili?
Tahle zkušenost bohužel nebyla jediná. Karel napsal, že si vedle něho nikdo nesedá v hromadné dopravě. Někdy se dokonce stalo, že mu odmítli podat ruku.
„Chodím k doktorovi, svůj problém řeším a dělám všechno pro to, abych lidem nepřipadal odporný. Ale mrzí mě, že mě odsuzují a dívají se na mě jako na něco nechutného,“ zoufá si.
V závěru svého e-mailu vyzývá k tomu, abychom k sobě byli vzájemně ohleduplnější. Nikdy totiž nevíme, jak naše reakce může na druhého člověka zapůsobit a co v něm může zanechat.
Autor: Nikol Kolomazníková
