Moje maminka je neskutečně pověrčivý člověk. Všechny pověry zná do posledního písmene. Klidně nepůjde na nákup nebo k doktorovi, když jí přes cestu přeběhne černá kočka. V pátek třináctého je zavřená doma a s nikým nekomunikuje. Posledně mě vzbudila ve čtyři hodiny ráno a zoufale mě žádala, abych ráno nejezdil do práce autem, ale šel pěšky. Prý měla ošklivý sen.
Telefonát brzy ráno
Nerušeně jsem spal, když se telefon na nočním stolku divoce rozezvonil. Na displeji jsem viděl jméno „máma“ a vyděsil jsem se, že se jí nebo tátovi něco stalo. Místo toho jsem ale v telefonu slyšel mámin vyděšený hlas, kterým mě žádala, abych ráno nejel do práce autem, jak to dělám každý den, ale mimořádně šel raději pěšky. „Zdál se mi příšerný sen,“ vysvětlovala do telefonu. „Mám strach, že se ti něco stane,“ naříkala, zatímco já protáčel oči v sloup. Skutečně mě budí ve čtyři ráno kvůli hloupému snu?!
Ráno jsem byl na vážkách
Ráno mi to ale nedalo, mámina slova jsem měl stále v hlavě. Váhal jsem, jestli jet do práce autem, protože tak to dělám už pět let, nebo jestli matku poslechnout a raději vyrazit pěšky. Upřímně se mi do toho moc nechtělo, protože ten den zrovna pršelo a v noci dokonce kvůli bouřce vypadl proud. I žena si všimla mého rozpolceného výrazu a dožadovala se vysvětlení. Když jsem jí převyprávěl matčin noční telefonát, jen se usmála, políbila mě na tvář a řekla, že moje maminka je někdy vážně zvláštní člověk.
I přesto, že jsem byl přesvědčený, že je mámin strach naprosto zbytečný, jsem ten den raději nechal klíčky od auta doma a vykročil jsem do deštivé ulice.
Zdroj: 123RF.COM
Máma volala znovu
Do práce jsem dorazil naprosto v pořádku, jen se zpožděním, protože se někde ve městě stala nehoda a sjížděli se k ní hasiči i sanitky. Půl hodiny poté mi volala máma znovu. Úplně jsem slyšel, jak si oddechla, když jsem jí telefon zvedl a ona se přesvědčila, že jsem v pořádku. Když se uklidnila, vysvětlila mi, co se jí vlastně v noci zdálo.
Ve snu jsem jel do práce autem jako každý den. Jezdím vždy stejnou trasou, na které projíždím přes křižovatku. Mámě se zdálo, že na křižovatce kvůli výpadku proudu nefungují světla a že do mě někdo z boku narazí. Sen končil tím, že jsem svému zranění na místě podlehl.
Zastavilo se mi srdce
Původně jsem se chtěl matčinu snu zasmát. Pak jsem ale večer s manželkou sledoval zprávy, ve kterých byla reportáž o dnešní nehodě. Shodou okolností se to stalo na křižovatce, kterou každý den projíždím. I časově to sedělo, toho času bych tam pravděpodobně autem projížděl taky. Zastavilo se mi srdce, když říkali, že řidič, do kterého to někdo jiný, kdo mu nedal přednost, napálil v plné rychlosti z boku, zemřel na místě.
Okamžitě jsem volal mámě a děkoval jí za záchranu života. Nikdy bych tomu nevěřil a ještě teď jsem z toho zaskočený. Ale mámin sen mi skutečně zachránil život.
Autor: Nikol Kolomazníková
