Když se moje bývalá žena rozhodla, že chce zkusit život za velkou louží – nicméně úplně sama – zůstal jsem na výchovu našeho tehdy šestiletého syna sám. Dominik už vnímal, co se děje, a bylo na něm znát, že ho odchod maminky zasáhl úplně stejně, jako jsem odchod ženy, kterou jsem stále miloval, vnímal já.
Dva chlapi v chalupě
Nebudu si hrát na něco, co nejsem, a narovinu přiznám, že zůstat sám na dítě není nic jednoduchého. Nebyl jsem zvyklý zastávat roli otce i matky, na mnoho věcí jsme si společně s Dominikem museli zvykat. Naše společné začátky jen ve dvou sice byly zpočátku trochu kostrbaté, ale troufnu si tvrdit, že jsme to nakonec zvládli krásně. Byly sice chvíle, kdy jsem si nevěděl rady, kdy se mi chtělo utéct, nebo dokonce brečet (a to přiznám jako chlap!), ale měl jsem tu povinnost v podobě syna, který pro mě znamenal všechno na světě.
Přišla puberta, s tou jsem si nevěděl rady
Synova puberta se ohlásila poměrně brzy. První pokusy o vzdorovité chování jsem zaznamenal už v době, kdy mu bylo dvanáct. Člověk by si řekl, že v tomto věku jsou děti ještě nevinné a rodiče poslouchají na slovo, jenže v našem případě nás asi dohnala skutečnost, že nám v životě chyběla ženská ruka, na synově chování to začalo být znát.
Mnohdy jsem nevěděl, jak správně reagovat. Jak se zachovat k synovi, který se očividně rozhodl testovat moje hranice a trpělivost, která mi kolikrát docházela.
Ve škole jsem byl pečený vařený
Zdroj: 123RF.COM
Když byl syn v osmé třídě, byl jsem několikrát do měsíce zvaný do školy, jak se říká, na kobereček. Jeho třídní učitelka si mě pokaždé zavolala, když syn ve škole něco vyvedl. Jednou to bylo tahání spolužačky za vlasy, podruhé vyrušování při hodině, do třetice všeho dobrého si syn přímo na učitelce testoval svou zásobu sprostých slov.
Ve škole v kabinetu jeho třídní jsem byl pečený vařený. Vždycky jsem odcházel s hlavou sklopenou a doma jsem si to se synem vyřídil. Ten se ale pokaždé bránil tím, že to nebylo tak hrozné. A já mu nevěřil.
Odhalil jsem její pravý důvod
Zrovna jsem byl na cestě, kam jinam než zase do školy, kam si mě už potřetí ten měsíc pozvala synova třídní. Cítil jsem se trapně a přemýšlel jsem, jestli tolik času věnuje i jiným rodičům, nebo jestli jen můj syn dělá pořád problémy.
Když jsem dorazil do kabinetu, učitelka se začala usmívat od ucha k uchu, pohrávala si s vlasy a viditelně se mnou flirtovala. Když se mě poté narovinu zeptala, jestli bych s ní nešel někam na skleničku nebo třeba na večeři, rázem mi došlo, jaký byl pravý důvod, pro který si mě tak často zvala na kobereček. Jednoduše mě chtěla sbalit a šla na to přes údajné průšvihy mého syna, kterému dlužím omluvu. Jak se jeho třídní přiznala, ve skutečnosti syn vůbec nebyl problémový žák. To jen ona nevěděla, jak jinak se dočkat mé pozornosti.
Autor: Nikol Kolomazníková
