Někteří muži si svých vlasů váží, pečují o ně a znamenají pro ně hodně. I když je v dnešní společnosti běžné, že muž má spíše krátké vlasy, stále existuje spousta těch, kteří se odmítají vzdát své hřívy za jakoukoli cenu. Tak popisuje svou situaci Karel, který se rozhodl svěřit se se svým trápením.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Jako malý jsem nikdy nechápal logiku dlouhých vlasů, ale asi kolem patnácti mě kamarádi přivedli na rockový a metalový hudební styl. Začal jsem obdivovat nejen hudbu, ale i kulturu jako takovou. A správný metalista má zkrátka vlasy dlouhé,“ popisuje.
„I když se mému nápadu nejprve všichni smáli, po letech museli uznat, že mám hřívu hezčí než polovina ženských v okolí,“ směje se. „Jenže dlouhé vlasy s sebou nesou i svá rizika,“ dodává.
Chtěl jsem být mužnější, úplně mi to nevyšlo
Karel vypráví, že si vždy představoval, že s delšími vlasy získá vzhled metalového fanouška, na první pohled tvrdého chlapa. Jenže ne každému je přáno vypadat tak, jak by si představoval.
„Nikdy jsem nebyl zrovna nejsvalnatější. Mám tenké ruce a hubené nohy, byla mi zkrátka nadělena spíše ženská postava. To sice nemění nic na tom, že dokážu zastat chlapskou práci, nikdy ale nebudu vypadat jako nějaký drsňák,“ uznává.
„Když někam jdeme s přáteli a já jsem zády k lidem, kteří mě neznají, občas mě omylem osloví jako ženu. Pak se omlouvají, že se zmýlili. Může za to i moje přezdívka. Málokdo mi totiž řekne jinak než Kájo.
Když ale uvaděčka v kině slyší jméno Kája a vidí dlouhé vlasy, často se stává, že mě pak osloví jako mladou paní. Když se pak otočím, protože jsem už zvyklý na taková slova reagovat, je trapně jak mně, tak i jí,“ popisuje Karel svůj problém.
„Stalo se mi to v životě už mnohokrát. Lidé, kteří mě neznají, si zkrátka na první pohled myslí, že jsem žena. Dost mě to trápí, je to trapné. Kamarádi se pak smíchy popadají za břicho, já se ale nesměju.“
Vlasů se asi nikdy nezbavím
Karel přiznává, že už několikrát přemýšlel o tom, že by si vlasy ostříhal. Jenže si na ně za ty roky tak nějak zvykl, je to součást jeho osobnosti a hlavně kultury, kterou uznává.
„Kamarádům i mojí přítelkyni se mé dlouhé vlasy líbí. Navíc s nimi podle mého vlastního úsudku vypadám dobře. Podle některých vtipálků by mě za ženu považovali, i kdybych se ostříhal.“
Karel se v e-mailu svěřuje, že je to nejspíš pravda. Možná, kdyby se mu podařilo zmužnět postavou, nezáleželo by na tom, jak ho přátelé oslovují nebo jak dlouhé má vlasy.
„Zkoušel jsem už mnohokrát posilovat, pracoval jsem na sobě, zkoušel jsem různé speciální jídelníčky. Ale zkrátka jsem se narodil se ženskou postavou a nezáleží na tom, kolik svalů mám, na první pohled budu vždy působit trochu jinak.
Myslím, že po všem tom přemýšlení jsem se nakonec rozhodl, že svoje vlasy jen tak neostříhám. Nakonec se dá zvyknout na život, ve kterém si vás každý druhý neznámý člověk plete s ženou. Nějaký ten trapas ustojím, jsem přece muž,“ dodává závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
