Karel s Monikou jsou šťastný pár. Žijí spolu už osm let, z toho pět let ve spokojeném manželství. Přesto se musí Karel neustále potýkat s tím, že se jeho ženu snaží někdo odlákat od rodiny. Podle svých slov doufá, že si jeho příběh přečtou ti, co tajně věří, že mají u Moniky nějakou šanci. Ona je mu totiž věrná a kvůli nikomu ho neopustí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Máme dvě dcerky. Jedné je pět let, druhé tři. To ale není to jediné, co nás spojuje,“ začíná vyprávění.
„Monice ve všem věřím a ona zase věří mně. Když se něco děje, promluvíme si o tom. Vím o všech, kteří ji tajně zvali na rande. A nežárlím, protože vím, že se nemusím bát.“
Je krásná, chytrá a bohatá. Každý mi ji závidí
Monika pracuje jako vedoucí na pobočce banky. Kromě toho, že je zodpovědná za chod pobočky, je také velmi chytrá a reprezentativní.
„Když ji vidím v tom jejím pracovním obleku, nedivím se, že mi ji každý chlap závidí. Všichni v okolí ale vědí, že je zadaná. Přesto se několikrát stalo, že ji některý kolega nebo i mí kamarádi pozvali na skleničku.“
Monika se všem pokusům jenom směje. Občas si dokonce nechá zaplatit večeři a potom nápadníkovi jen řekne, že opravdu nemá šanci.
„Vždy se od ní dozvím, že se někdo marně pokoušel ji svést. Někteří si dokonce myslí, že když se nevzdají, ona si nakonec vybere je místo mě. Trochu mi to vadí, ale vím, že se bát nemusím, a jsem vlastně naopak rád, že mám takovou skvělou ženu, po které každý touží.“
Nejdůležitější je, že je věrná a miluje jen mě
Moničiny vlastnosti lákají ty, kteří na ni nemají právo. Líbí se jim, jak je pracovitá, krásná, spolehlivá, bohatá. Jenže Monika je především matka od rodiny a je věrná Karlovi.
„Někdy se mě přátelé ptají, jestli mi nevadí, když po večerech vysedává s jinými muži na večeřích. Já se jenom usmívám, protože vím, že se opět od někoho nechala pozvat na jídlo, aby mu nakonec sdělila, že nemá šanci.“
Karel dodává, že má někdy pocit, jako by Monice cizí zájem lichotil.
„Občas trošku ze srandy zažárlím, abych jí dal najevo, jak je pro mě důležitá a jak ji miluji. Rozhodně ale nepředvádím scény kvůli každému, kdo se na ni jenom podívá,“ říká.
„Vím, že když mám tak dokonalou ženu, i já musím být dobrým mužem, aby neměla důvod mě kvůli někomu opustit. I když dopřeji ostatním, aby s ní povečeřeli, všichni by měli vědět, že je jenom moje a nic se na tom nikdy nezmění,“ končí svůj příběh.
Autor: Šárka Cvrkalová
