Spletité životní cesty nás někdy zavedou na místa, která bychom nečekali. Náš čtenář netušil, kam ho jednou zavede pro něj již tradiční noční cesta z restaurace.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Do hospody jsem vlastně utíkal před realitou
„Máme s chlapama od nás z práce takovou tradici a koníček v jednom. Každý čtvrtek si chodíme zahrát šipky do místní restaurace. Teď nám to doba utnula, ale jinak je to pro nás zpestření po práci. Děláme taky různé turnaje o ceny,“ uvedl Karel a po chvilce přemýšlení s úsměvem dodal, že je to vlastně takový sport.
Karlovi však nešlo jen o „sportovní výkon“ a popovídání s kolegy. Svěřil se nám, že s manželkou jim to už delší dobu ve vztahu neklapalo a místo hádek a rozporů si každý čtvrtek dopřál trochu uvolnění a dobré nálady.
Doma jsem se nikdy ničeho hezkého nedočkal
„Přál jsem si jednou zažít, že se vrátím domů a bude tam na mě čekat usměvavá manželka, která bude ráda, že jsem se k ní vrátil. To se ale nikdy nestalo, doma mě vždycky čekaly jen výčitky a opovržení.“
Karel vážně přemýšlel, že to tak není dlouhodobě udržitelné. Nechtěl ale rodinu opustit kvůli dětem, které opravdu miluje. Přemýšlel, co dál a jak naložit s touto životní situací.
Osud nakonec rozhodl za mě, konečně jsem zase šťastný
„Měl jsem tehdy extra dobrou náladu, protože jsem zrovna vyhrál jeden z našich menších turnajů. V igelitce jsem si nesl svoji výhru v podobě malého poháru a dvou lahví kvalitního vína.“
Radost mu kazila jen představa, co si zase vyslechne doma. Byl ale připravený si pocit z výhry vychutnat a nenechat si kazit náladou manželkou. Jenže to byl večer, který vše změnil.
„Šel jsem zrovna na mostu přes řeku a viděl jsem obrys postavy. Jak jsem se blížil víc a víc, rozeznal jsem v postavě svoji spolužačku z vysoké školy. Byla to Míša, se kterou jsem tehdy měl krátký románek. Ona to nebrala moc vážně, ale já ji opravdu miloval.“
Tu noc spolu na mostě dlouho mluvili, smáli se a vzpomínali na staré časy. „Řekla mi, že se před půl rokem rozešla s dlouholetým přítelem.
Předstíral jsem lítost a otevřel jednu z lahví vína. Vypili jsme ji rovnou z lahve. Připadali jsme si jako ve studentských letech.“
Druhou lahev už společně vypili u Míši doma z pěkných skleniček. „Na ten večer nikdy nezapomenu, konečně jsem si zase připadal, že se o mě někdo zajímá.
Domů jsem už nedošel, zůstal jsem u Míši a teď jsme spolu už dva roky šťastní. Dokonce s námi chodí na šipky a moc ji to baví.“
Autor: René Podhrázský
