Karel donedávna pracoval ve firmě na pozici, která ho sice stála hodně sil, ale také díky tomu vydělával velké peníze. To se bohužel tak trochu jeho vinou, a tak trochu vinou jeho přítelkyně změnilo.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Teď pracuje čtenář v menší firmě, má více času, ale nižší plat. Ve výsledku si vlastně tolik nestěžuje, přesto se nám se svým absurdním příběhem rozhodl svěřit. Nikdy by ho totiž nenapadlo, kvůli čemu ho šéf vyhodí.
Pracoval jsem vždy i po příchodu z práce. Jednou už to přítelkyně nevydržela
„Domů jsem přišel vždy okolo šesté hodiny, ale ještě doma jsem do půlnoci dodělával materiály na další den. Sice mě to štvalo, ale dostával jsem za to zaplaceno. Jenomže přítelkyně chtěla večer mou pozornost a já jí musel neustále odmítat,“ svěřuje se Karel.
„Jednou, když přišla do místnosti jenom ve spodním prádle a pokoušela se mě svést, slíbil jsem jí, že něco dodělám a přijdu za ní. Ani po dvou hodinách jsem ale neměl hotovo a naštvaná přítelkyně tak vytočila mého šéfa. Že prý když já můžu pracovat v půl jedenácté v noci, jeho určitě nebude budit zvonící telefon.“
Karel sice protestoval, ale nakonec neměl jinou možnost než jen čekat na výsledek. Jenomže když se konečně ve sluchátku ozval hlas, patřil cizí ženě.
„Přítelkyně zavěsila, oznámila mi ale, že mobil vzala nějaká podle hlasu mladá dívka. A rozhodně to nebyla šéfova žena, kterou oba dobře známe.“
Druhý den v práci udělal Karel tu nejhorší chybu, kterou mohl. Zeptal se svého nadřízeného, kdo ona žena byla.
„Možná jsem si myslel, že ho budu trochu vydírat, aby mi přidal plat, nebo ubral práci. On mi ale jen bez zájmu řekl, že mě to nemusí zajímat.“
O týden později mě vyhodil. Nelíbilo se mu, že mu vrtám do soukromí
Uběhl týden a Karel se o situaci přestal zajímat. Jenomže jeho šéf mezitím dělal přesný opak. „Celých pět pracovních dní mu trvalo, než si vymyslel záminku, proč mě vyhodit. Hledal každou drobnou chybičku, kterou jsem udělal. Chybějících čárek ve větách sto let starých dokumentů nashromáždil tolik, že to mohl označit za špatně odvedenou práci,“ říká Karel.
Přestože Karel protestoval a bylo jasné, že to šéf udělal z úplně jiného důvodu, musel se nakonec s vyhazovem smířit.
„Když jsem se z něj snažil dostat pravý důvod, jen se hloupě usmíval. Je mi tak jasné, jak to celé bylo,“ dodává.
Ačkoliv byl Karel nejdřív nešťastný a vinu házel nejen na sebe, ale i na svou přítelkyni, nakonec si rychle našel nové zaměstnání.
„Musíme si teď trochu utáhnout opasky, ale vlastně to není tak zlé, protože na sebe máme alespoň víc času,“ směje se závěrem.
Autor: Šárka Cvrkalová
