Karel napsal naší redakci prosbu, zda by zveřejnila jeho článek. Doufá, že najde porozumění u čtenářů, kteří mají stejný problém jako on. S manželkou žije už pět let. Po celé ty roky musí snášet pravidelná sezení s jejími kamarádkami, které mu lezou na nervy. Neví, jak se s jejich chováním vyrovnat.
„Jejich největší zálibou jsou drby. Co nevědí, to nepoví. Opravdu mě štve, jak se pokaždé baví nad tím, kdo ve vesnici se s kým pohádal, komu se stalo co špatného, kdo si nezaslouží, že se mu přihodilo něco dobrého. Nejhorší na tom všem ale je, že to musím poslouchat,“ svěřuje se.
Nikomu nepřejí nic dobrého. Moje žena je v jejich společnosti úplně jiná
Karel svou manželku Moniku miluje. Jenomže kdykoli se ocitne ve společnosti svých tří kamarádek, promění se podle něho v jednu z nich. „Je to jako nějaká nákaza. Moje žena nikdy nikomu nepřeje nic špatného. Když se ale její partička baví nad tím, že sousedovi bouřka odnesla střechu, ona si ještě přisadí. Přitom se před ním všechny čtyři tváří, jak je jim to hrozně líto,“ svěřuje se Karel.
Funguje to podle něho ale i opačně. „Když se náhodou někomu podaří něco vyhrát nebo má zkrátka z něčeho radost, ony v tom vidí nespravedlnost. Nepřejí mu to, závidí, pomlouvají ho. Přitom stačí, aby odešly a Monika mi začne básnit o tom, jak si to daný člověk moc zaslouží, že má tolik štěstí.“
Když se někoho zastanu, je zle. Odejít ale nemůžu
Kamarádky se scházejí pravidelně několikrát týdně právě u Karla a Moniky doma. „Ostatní manželé by jim prý ten babinec doma netrpěli. Ani já ho netrpím, ale když se nechci hádat se ženou, musím jen mlčet a přikyvovat,“ říká čtenář. „Jakmile se třeba rozhodnu jenom zapojit do konverzace a někoho, o kom zrovna mluví, se zastanu, sesypou se na mě jako supi,“ říká.
Obvykle to končí tak, že se s ním žena nebaví, protože byl nepříjemný na její kamarádky. Když se ale Karel rozhodne odejít v půlce rozhovoru, je to také špatně. „Hned se začnou zajímat, kam jdu a co mám důležitého, že s nimi ani nemohu posedět. Monice vyčítají, že si mě špatně vychovala. A když naznačím, že jejich manželé mají štěstí, protože všechno odnáším já, to je potom doma opravdu zle,“ říká Karel.
Bohužel to vypadá, že se bude muset s kamarádkami své ženy smířit. „Ptal jsem se jí mnohokrát, proč je v jejich přítomnosti jiná. Ona ale prý rozdíl nevidí. Neuvědomuje si, že je milá a hodná ženská, ale ony ji mění v nepřející potvoru. Pánové, určitě mi dáte za pravdu, že ženská přátelská společenství na vesnicích jsou opravdu zlo.“
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
