Karel je dospělý muž, otec tří dětí, pracuje ve stavebninách a podle všech známých i podle rodiny je ztělesněním dokonalého muže. On má ale jednu tajnou lásku, o které neřekl ani své manželce, natož kamarádům, kteří by se mu nejspíš smáli.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Jak sám Karel píše v e-mailu, nejde o nic až tak závažného. Přesto se nikomu nesvěřuje, protože většina lidí ho prý poslouchá jen tak napůl. Nikdo by si nenechal skutečnost vysvětlit úplně.
Už půl roku sleduji kreslené japonské seriály. Hlavně během pracovní pauzy
„Na anime jsem začal koukat vlastně náhodou,“ přiznává. „Myslím, že jsem se na to dostal přes nějakou reklamu na webových stránkách. Video mě ale úplně vtáhlo a nemohl jsem přestat. Tak jsem se rozhodl pustit si seriál celý.“
Karel vysvětluje, že i když je anime vlastně kreslený seriál, není to přímo pohádka pro děti. „Příběhy jsou plné složitých příběhů, často i násilí, ale hlavně hloupého humoru, díky kterému se úplně odreaguji. Sám bych navíc své dcery na takové věci koukat nenechal,“ dodává.
„Aničce je šest, sleduje nejraději Pokémony z videokazet. Eliška a Janička jsou sice starší, ale ani jedné z nich ještě nebylo patnáct. Ani jednu z nich bych nenechal se dívat na takové příběhy plné násilí, na to mají čas,“ říká. „Kdybych ale ostatním přiznal, co sleduji, smáli by se mi, že je to pro děti.“
Proto si svůj koníček Karel užívá především v práci během poledních přestávek. „Sedím sám v šatně, ostatní chodí na obědy. Doma na to opravdu není čas ani prostor. Dokonce i před manželkou se stydím o tom mluvit. A tak je pro mě hodinka denně maximum. Ale je to ten nejlepší a nejzábavnější čas z celého dne,“ svěřuje se čtenář.
Nechci být terčem posměchu. Už několikrát jsem nenápadně hledal spřízněnou duši. Marně
I když se Karel za svůj nový koníček stydí, rád by si o kreslených seriálech s někým popovídal. Bohužel ale všichni jeho kamarádi mají na anime jasný názor. „Několikrát jsem se o tom zmínil jenom tak mezi řečí. Že jsem o tom třeba někde četl. Pár kamarádů se tomu zasmálo, že nemají na takové nesmysly čas. A kdyby prý měli, budou sledovat jiné filmy než ty kreslené.“
Karel by rád řekl pravdu alespoň své ženě. „Chtěl bych, aby o mém novém koníčku věděla. Jenže ona by slyšela jen to, že sleduji pohádky. Asi by mi řekla, ať se pochlapím a přestanu být jako malý.“
Čtenář proto dál sleduje seriály potají o přestávkách a diví se, co všechno Japonci nevymyslí. „Je to opravdu úplně jiný žánr, než jaký tady známe. Není to ani pohádka, ale není to ani nic z toho, co by se dalo vidět u nás v televizi. Je to zvláštní, ale vtáhlo mě to a nemohu přestat.“
Karel závěrem přiznává, že za poslední půlrok viděl minimálně dvacet seriálů po třiceti dílech. „Vím, že jsem strávil hodně času koukáním do mobilu, na kterém si seriály přehrávám. Ale stejně bych ty polední přestávky jinak jen proseděl. Takhle se alespoň bavím,“ říká.
Autor: Šárka Cvrkalová
