Pan Karel už je unavený z toho, co se v jeho rodině děje. Se svojí ženou vychovává čtyři krásné děti, na které je dle svých slov velmi hrdý. Nejmladšímu synovi je 12 let, nejstarší dceři 21. Děti mají dvě milující babičky, právě ty jsou důvodem Karlova trápení.
Od pana Karla jsme obdrželi velmi zajímavý e-mail, ve kterém se nám svěřil, že ho ničí, co se děje u nich v rodině. Místo toho, aby byl rád, že mají jeho děti dvě milující babičky, přiznává naprosto otevřeně, že by byl mnohdy daleko radši, kdyby žádné babičky neměly.
Po narození dcery mi došlo, že toto nebude dělat dobrotu
Začátek e-mailu pana Karla nás vrací zpátky v čase do doby, kdy se narodila jeho první dcera. Už tenkrát se totiž babičky mezi sebou předháněly, která dá prvnímu vnoučeti větší dary. Jedna si stála za tím, že novopečeným rodičům zaplatí zbrusu nový kočárek, druhá hned vyrukovala s nabídkou, že vnoučeti pořídí krásnou postýlku i s peřinkami. V té době si pan Karel poprvé všiml, že soupeření mezi babičkami rozhodně nebude dělat dobrotu.
Každá chce být babičkou číslo jedna
Žabomyší války mezi oběma babičkami se stupňovaly s narozením dalších vnoučátek. Každá si totiž přála být babičkou číslo jedna, tou nejlepší z nejlepších, nejmilovanější z nejmilovanějších. Snaha být lepší než ta druhá se projevovala různě. Dětem neustále pořizovaly nejrůznější hračky, braly je na dovolené a výlety, kupovaly jim oblečení.
Velkou roli hrálo také kupování sladkostí a různých dobrot, což ale pan Karel a jeho žena neviděli zrovna rádi. Kdykoliv některá z babiček dětem něco koupila, druhá nelenila a ihned přispěchala s něčím lepším.
Nedají pokoj ani teď, když už jsou děti velké
V e-mailu pana Karla se dále dozvídáme, že babičky se svým soupeřením nepřestávají ani teď, kdy už jsou jejich vnoučata velká. Vždyť nejstarší vnučce bylo letos 21 let! Přesto se babičky nadále mezi sebou předhání, která z nich si v očích vnoučat vyslouží cenu nejmilejší babičky. Místo hraček, ze kterých už vnoučata vyrostla, teď kupují nové mobily, herní konzole a jiné vymoženosti moderní doby, které rozhodně nejsou zadarmo. Pan Karel otevřeně přiznává, že se mu nelíbí, jak babičky jejich děti celý život rozmazlují, nehledě na to, že také nesouhlasí s tím, že za ně utrácí nekřesťanské peníze. Mnohdy se kvůli tomu cítil trapně a poníženě.
Celá situace mě unavuje, mám ale strach, že to nikdy neskončí
E-mail pana Karla se pomalu chýlí ke konci, píše ještě, že ho celá situace nesmírně unavuje. Od okamžiku, kdy se mu narodila první dcera, je totiž svědkem neustálého soupeření, hašteření a předhánění se ze strany babiček. Karel přiznává, že má strach, že tyto jejich války, které mezi sebou už roky vedou, nikdy neskončí a ony se i dál budou předhánět, která z nich je lepší.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
