Když nás syn informoval, že by nám rád představil svoji přítelkyni, nemohli jsme se s manželkou té slečny dočkat. Manželka je oba dva pozvala na oběd a dala si záležet, aby připravila opravdu chutné jídlo. Konečně se rozezvonil domovní zvonek, a my tak poprvé stanuli tváří v tvář ženě, kterou si podle všeho náš syn chtěl vzít.
Bylo na ní vidět, že se u nás doma necítí dobře
Synova přítelkyně se jmenovala Marcela a byla to pohledná udržovaná žena ve stejném věku, jako byl náš syn. Už od prvního okamžiku na ní bylo vidět, že se u nás doma necítí ve své kůži. Přisuzoval jsem to nervozitě, jenže později jsem si začal všímat jejích znechucených a opovržlivých pohledů, kdykoli se rozhlížela po našem bytě, ve kterém jsme s manželkou bydleli a ve kterém jsme také vychovali našeho syna. Něco mi říkalo, že to nebude dělat dobrotu.
Pocházela z bohaté rodiny
Z vyprávění jsme se dozvěděli, že Marcela pochází z bohaté rodiny, její otec v České republice vlastnil několik autobazarů. Očividně vyrůstala v úplně jiných poměrech, než ve kterých jsme vychovali našeho syna, byť jsem byl přesvědčený, že mu nikdy nic nescházelo. Že je Marcela zvyklá na něco úplně jiného, bylo jasně poznat z jejího chování. To všechno ale měl být teprve začátek.
Svatba byla pod její taktovkou
Když se syn konečně vyslovil a požádal Marcelu o ruku, bylo mi jasné, že pokud půjde o jejich svatbu, nebude mít můj syn možnost o ničem rozhodnout. Nespletl jsem se, svatba byla dokonale pod taktovkou Marcely, která se očividně chtěla blýsknout. Její otec navíc všechno zaplatil, nám bylo řečeno, že si své drobné můžeme nechat a užít si je sami. Ani po svatbě však problémy nepřestaly.
Odmítala se s námi vídat
Snacha námi očividně pohrdala, což nám dost často dávala jasně najevo. Odmítala za námi jezdit, takže nás navštěvoval pouze syn. Pokud se konala třeba oslava narozenin, nebyli jsme s manželkou zvaní. Velmi nás to trápilo, často jsme o tom se synem hovořili, ale ten se přiznal, že si s manželkou neví rady. Nutit ji nemohl a ani nechtěl, nám tedy nezbylo nic jiného než se s jejím odporem smířit. To nejhorší však mělo teprve přijít.
Zakazuje nám vídat naše vnoučata
Během posledních pěti let snacha synovi porodila dvě krásné děti. Pro mě s manželkou to byla první vnoučátka. Nemohli jsme se jich dočkat. To jsme ještě nevěděli, že nám snacha zakáže se s nimi vídat. Její odpor vůči nám, byť jsme ho s manželkou do dnešního dne nepochopili, je natolik silný, že synovi zakazuje, aby za námi děti vozil.
Vnoučatům jsou teď 4 a 2 roky a my jsme je za tu dobu viděli všehovšudy asi třikrát. Snacha je toho názoru, že dětem stačí pouze jedna babička a dědeček, které mají v jejích rodičích. V synovi bohužel nemáme zastání, nedokáže se své manželce postavit.
Autor: Nikol Kolomazníková
