Rodinu občas dokáže rozvrátit i maličkost. Jednašedesátiletý Karel z malé vesnice u Prahy si tedy myslí, že jde v jejich případě o maličkost, jenže jeho otec to vidí jinak. Pro něho je událost, kterou teď řeší celá rodina, vážnou situací.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Narození dítěte je v rodině velkým štěstím. Obvykle se o miminko zajímají všichni příbuzní a společně oslavují příchod nového člověka na svět. A tak to mělo být i v případě, kdy přišel na svět Karlům pravnuk. Jenomže kvůli jednomu člověku se celá rodina začala hádat.
Nebude to Karel
„V naší rodině se každý chlap jmenuje Karel, tedy kam až paměť mého otce sahá. Jeho otec i dědeček byli Karlové. Já jsem Karel, mám syna Karla a vnuka Karla. Když jeho přítelkyně otěhotněla, rodina si přála holčičku.
Dokonce společně vtipkovali, že by to mohla být malá Karolínka. Když ale můj vnuk a jeho dívka zjistili, že se jim narodí chlapeček, rozhodli se pro úplně jiné jméno. Na svět tak místo Karla přijde Jáchym“ vysvětluje čtenář.
Zatímco celá rodina se s tím smířila a rozhodla se přivítat malého Jáchymka na světě, Karlův otec, kterému je dnes 80, informaci o jiném jméně odmítá. Prohlásil, že pokud to nebude Karel, do rodiny ho nepřijme.
„Táta byl vždycky tvrdá hlava. Někteří jeho rozhodnutí rodině nepogratulovat spojují s jeho věkem. Já si to ale nemyslím,“ říká čtenář.
Zatímco se celá rodina raduje, že se brzy narodí Jáchym, můj otec trucuje a odmítá se k rodině mít. „Kdyby žila moje maminka, asi by mu řekla, že má přestat dělat hlouposti. On ale trvá na tom, že raději bude sám proti celé rodině, než aby se smířil s Jáchymem.“
Rodina mu to vyčítá
Karel má svého otce rád, a i když uznává, že jeho tvrdohlavost je tak trochu dětinská, zastává se ho před ostatními. „Můj syn i vnuk otci do očí řekli, že je hlupák, a že pokud nechce nového člověka v rodině přivítat, bude do smrti sám.
Mně to přijde přehnané. Je hloupost, aby se kvůli takové záležitosti rodina hádala. Můj vnuk si může syna pojmenovat, jak chce. Neměl by ale kvůli tátově tvrdohlavosti používat tak silná slova.
Přece jenom je mu 80, nebude tu s námi věčně. A je mi líto, že se na stará kolena odmítá bavit s rodinou, která tady pro něho vždy byla. Zatímco ostatní Karlové v rodině mají jasno, na čí straně stát, já jsem na vážkách,“ říká čtenář.
Karel by si přál, aby jeho otec Jáchyma přijal. Zároveň tak trochu chápe jeho zklamání, že vnuk nechce pokračovat v tradici. Na druhou stranu je mu líto, jak se proti jeho otci celá rodina obrátila zády.
„Vždycky jsme stáli při sobě, teď nás rozhází jméno chlapce, který ještě ani nepřišel na svět. Nevím, co bych měl dělat, abych zachoval v rodině klid. Na Jáchymka se těším, zároveň ale miluji svého otce a rozhodně ho nenechám strávit jeho poslední roky o samotě.
Autor: Šárka Cvrkalová
