Vždycky jsem milovala květiny a manžel to o mně moc dobře věděl. Chlubila jsem se kamarádkám, že od něho minimálně jednou do týdne dostanu krásnou kytici. Netušila jsem však, kde k nim můj manžel vždycky přišel.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Asi každou ženu potěší, když od svého partnera dostane květiny. Můj manžel Zbyněk mi je nosil velmi často a vždycky mi tím udělal radost. Až do okamžiku, kdy jsem zjistila, kde je vlastně bere. V té chvíli mi málem volali rychlou.
Pozorný manžel
Zatímco si moje kamarádky nebo kolegyně v práci stěžovaly, že jejich chlapi zapomněli na narozeniny nebo výročí, já se mohla jen chlubit.
Manžel nejenže nikdy nezapomněl, ale hlavně nepotřeboval nějakou příležitost k tomu, aby mi udělal radost. Květiny, které jsem odjakživa milovala, mi totiž nosil několikrát do měsíce.
Pyšnila jsem se pozorným manželem a bylo jasné, že mi takového chlapa kamarádky závidí. Hřálo mě u srdce, že mám doma takový poklad.
Vím, kolik dneska květiny stojí
Manžel mě dokázal překvapit mnohdy nádhernými kyticemi. Jsem si vědoma toho, kolik peněz dneska dáte za něco takového v květinářství.
Nejednou jsem ho prosila, ať to nepřehání. O peníze sice nouzi neměl, a ačkoli květiny zbožňuji, cítila jsem se kolikrát trapně, že tak utrácí.
Nedal si to vymluvit. Nad mým zoufáním, že to muselo stát spoustu peněz, vždycky jen mávl rukou a odpověděl, že to dělá proto, že mě miluje.
Otevřela mi oči
Nečekaně se mi na návštěvu pozvala moje dlouholetá kamarádka Libuška. Častokrát si u mě postěžovala, že na ni manžel kašle. Viděla jsem její trpký výraz, když jsem se před ní pochlubila, že ten můj je milionový a naše manželství vzkvétá.
Toho dne mi to však vrátila i s úroky. Přispěchala totiž s pobaveným výrazem, kterým mi naznačovala, že to, co mi vzápětí škodolibě prozradí, se mi nebude líbit.
Prý už ví, kde můj chlap bere ty krásné kytky, které mi nosí a kterými se často chlubím. Údajně ho viděla na hřbitově, kde obcházel hroby a posléze z jednoho kytku vzal a odnesl ji s sebou. Samozřejmě jsem jí to nechtěla věřit. Vždyť to bylo na hlavu postavené!
Málem to se mnou seklo!
Libuška si stála za svým a tvrdila o mém muži, že dělá něco tak odporného. Krást květiny na hrobech se prostě nedělá. Jen z té představy mi bylo zle.
Co čert nechtěl, manžel se zrovna vrátil domů a v ruce držel kytku. Libuška na něho hned udeřila, že ji určitě vzal na hřbitově. Že ho tam viděla a že je to od něho sprosté. Manžel zrudl a se mnou to málem seklo!
Udělalo se mi zle. Když se manžel vzápětí se skloněnou hlavou přiznal, že květiny opravdu kradl na hrobech, cítila jsem se trapně. Libuška se nemohla přestat smát, navíc prohlásila, že se nemůže dočkat, až to všem řekne. Já se styděla jako ještě nikdy v životě.
Manžel mi musel přísahat, že něco takového už nikdy neudělá. Jasně, že to Libuška škodolibě roznesla dál, kamarádky se mi smály a manželovi nadávaly, že nemá špetku úcty. Dodnes nechápu, proč to dělal.
Autor: Nikol Kolomazníková
