Viléma jsem poznala už jako čtrnáctiletá holka a tehdy to byla láska jako trám. Byl o šest let starší a rodičům se tenkrát moc nezamlouvalo, že jsem si našla staršího přítele. Myslela jsem si, že Vilém je moje osudová láska, a užívala jsem si, že mi kamarádky vztah závidí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I když jsme se potýkali s názory, že nám naše láska nemůže vydržet, pořád jsme byli spolu. Já prošla střední školou, poté i studiem na vyšší odborné a po mém boku byl stále Vilém. Tvořili jsme nerozlučný pár.
Rodiče si nakonec zvykli
I když se rodičům tenkrát nelíbilo, že je Vilém oproti mně o tolik let starší, nakonec se s tím nějak smířili a Viléma přijali.
Neprotestovali ani proti tomu, že jsem se k němu jako osmnáctiletá nastěhovala. Vilém měl stabilní práci, pronajatý byt, dokázal nás zajistit. Dokonce po čase ustaly i ony řeči, že nám to stejně nevydrží. Naše okolí nás bralo jako jednoho.
Začala jsem se prát s vnitřními pocity
Najednou mi bylo pětadvacet a Vilém začal mluvit o miminku. Jemu bylo přes třicet, na dítě už prý měl věk a byl by rád, kdybych to vnímala stejně. Jenže jeho slova o miminku ve mně probudila nové pocity. Došlo mi, že nechci dítě. Že jsem ještě nic nezažila.
Přemýšlela jsem nad tím, že jsem měla celý život jen jednoho partnera. Vilém byl moje první láska a měl být i tou poslední? Ta představa se mi nelíbila. Uvědomila jsem si, že chci zažít ještě nějaké vzrušení, motýlky v břiše…
Zamilovala jsem se a přítele opustila
A bylo to. Do práce nastoupil nový kolega, přeskočila mezi námi jiskra a já se zamilovala. Cítila jsem ty samé pocity, jaké kdysi dávno po boku Viléma, když jsme spolu začínali.
Nechala jsem se pobláznit zamilovaností a s Vilémem jsem se rozešla. Odešla jsem z jeho bytu a spálila za sebou mosty. Psal mi a volal, prosil mě, ať se vrátím. Mluvil o tom, jak mě miluje, že patříme k sobě. Já to ale viděla jinak. Byla jsem zamilovaná.
Udělala jsem osudovou chybu
Prvotní zamilovanost mi vydržela necelý rok. Pak mi začaly vadit chyby mého nového přítele. Uvědomila jsem si, že vedle Viléma jsem byla šťastná, že měl všechno, co jsem od chlapa očekávala.
Chtěla jsem se vrátit, ale bylo pozdě. Zjistila jsem, že si Vilém někoho našel a že je s novou partnerkou šťastný. To mě hrozně zabolelo. Zachovala jsem se jako potvora a opustila svého osudového muže. Teď už vím, že to byla ta největší chyba, jakou jsem mohla udělat.
Zbyly mi jen oči pro pláč
Jsou to skoro dva roky, co jsem sama. A jsou to skoro dva roky, kdy každý den trpím. Nedokážu vydržet sama se sebou. Zlobím se na sebe a vyčítám si, co jsem provedla.
Vilém už žije jiný život. Dokonce se oženil a narodila se mu dcera. Žijeme ve stejném městě a tu a tam na sebe narazíme. On vypadá spokojeně a já tiše trpím. Pohled na muže, kterého jsem si měla mnohem více vážit, mě ničí.
Jsem nešťastná. Myslela jsem si, že ještě musím nutně něco zažít, ale spletla jsem se. Můžu si za to sama, že jsem teď smutná a postrádám smysl života.
Autor: Nikol Kolomazníková
