Někdy v sobě člověk dlouho dusí své pocity, nakonec to ale dopadá špatně. Je lepší věci řešit včas, než vám přerostou přes hlavu. Právě takový je příběh Karolíny, která se svým mužem dlouhé roky přežívala každou hádku. Nakonec ale pohár trpělivosti přetekl a pár skončil v rozvodovém řízení.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Není vždy pravdou, že k rozvodu dochází po vážné hádce nebo kvůli nějakému opravdu velkému problému. Někdy jsou to právě banality, které vám ukážou, že je na čase udělat změnu.
Karolína z Kutné hory o tom ví své. Dlouhých dvacet let si myslela, že všechny hádky a problémy, které s Alešem prožívá, jsou zkrátka jen něčím, co musí vydržet pro dokonalý vztah. Jenže čím dál tím víc se začínali hádat i ohledně maličkostí.
Bez hádky se neobešlo jméno pro syna, výběr auta nebo barva obýváku
„Když mi bylo dvacet, otěhotněla jsem. Přítel se o mě tehdy chtěl postarat a požádal mě o ruku. Naši první vážnou hádku si pamatuji dodnes. Týkala se jména, které dáme našemu dítěti. Nakonec jsme zvolili kompromis, doteď mě ale mrazí, když na to myslím,“ píše Karolína.
„Hádek bylo během našeho vztahu moc. Pohádali jsme se, když jsme poprvé vybírali společné auto, když jsme řešili, jaká bude barva v obývacím pokoji nebo když jsme vybírali našeho prvního psa.
Všechny tyhle hádky byly poměrně vážné a já měla za to, že se kvůli takovým věcem lidé dohadují běžně. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že jsme se neshodli vůbec na ničem. Hádky začínaly být čím dál vážnější a kvůli čím dál větším nesmyslům.“
Karolína popisuje, že se v posledních třech letech s Alešem pohádala snad úplně o všem. Někdy se mu nelíbilo, co si na sebe bere do práce, ona mu zase vytýkala, co si dal k obědu.
„Byly to zkrátka nesmysly. Vždy jsme se usmířili třeba do půl hodiny. Jenže takových hádek proběhlo i několik denně a devadesát procent času jsme spolu vlastně nevycházeli. Pak přišla osudná hádka.“
Hned jsem věděla, že tohle je opravdu konec
„Můj muž miloval přeorganizovávání věcí v domácnosti. Občas uklízel a já pak nemohla nic najít. Jednou udělal něco, co mě namíchlo, a zpětně vím, že to byl nesmysl,“ popisuje Karolína.
Aleš podle ní vzal plastovou dózu, do které dal v lednici všechny sýry, salámy a paštiky. Tím chtěl docílit toho, že bude jídlo na jednom místě. Ona ale dózu vyndala, umyla a potraviny dala zpět tak, jak vždy byly.
„Druhý den byla dóza zpět v lednici. Šla jsem za ním naštvaná, ječela jsem, i když nebyl důvod. Vadilo mi, že mi v mé lednici stále něco uklízí. Dokonce jsem po něm plastovou nádobou hodila. On argumentoval tím, že lednice není jen moje, a že pokud to tak vidím, možná by se měl odstěhovat.“
Druhý den se muž opravdu sbalil a bez většího vysvětlování odešel. Zavolal o tři dny později, že už to nezvládá a pošle rozvodovou smlouvu obratem. „Ta informace mě nejdřív rozplakala a chtěla jsem ho přemlouvat, ať si to rozmyslí. Pak mi ale došlo, že to vlastně ani není to, co chci.“
Pár se nakonec rozvádí v dobrém. Podle Karolíny od chvíle, kdy se začalo mluvit o rozvodu, dokáže s Alešem řešit věci víc v klidu. „Rozvádíme se kvůli banalitě. Právě to je ale asi známkou toho, že náš vztah už nestál za další nervy,“ dodává. „Možná ale dokážeme žít jako lidé, kteří pro sebe kdysi něco znamenali.“
Autor: Šárka Cvrkalová
