Nějakou dobou jsem naši dceru pozorovala a zdálo se mi, že s jejím chováním něco není tak úplně v pořádku. Připadala mi taková zakřiknutá, dlouho jsem ji neviděla se od srdce zasmát.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Se svými pocity jsem se svěřila manželovi a také jsem se ho zeptala, jestli si i on něčeho na dceři všímá. I když zpočátku tvrdil, že se mi to jen zdá, netrvalo to dlouho a přišel za mnou s tím, že se naše dcera opravdu chová divně.
Odpovědi jsem se nedočkala
Asi jako každá máma jsem za dcerou šla a narovinu se jí zeptala, jestli je všechno v pořádku. Umíte si ale představit, co mi odpověděla. Moje desetiletá Anička tvrdila, že se vůbec nic neděje.
S touhle odpovědí jsem se ale nechtěla spokojit. Nechceme na dceru tlačit, ale zároveň jsem věděla, že tu něco nehraje.
Ani manžel neuspěl
Anička se i nadále chovala zvláštně. Když přišla ze školy, byla bledá jako stěna, na nic neměla náladu, hned se zavírala u sebe v pokoji.
Tohle vůbec nebyla ta naše usměvavá veselá holčička, kterou bývala ještě před nějakým časem. Vyslala jsem proto za dcerou manžela a doufala, že bude úspěšnější než já.
Bohužel ani on z dcery žádnou pořádnou odpověď nedostal. Po večerech jsme to spolu řešili a mě napadlo, jestli třeba nemá problémy ve škole. Manžel ale tuhle možnost smetl ze stolu, Anička dobře prospívala a také si myslel, že kdyby se něco dělo, určitě by nám to řekla.
Pravý důvod dceřina chování odhalila tchyně
Volali mi ze školy, že se dceři udělalo špatně a jestli bychom si ji mohli já nebo manžel vyzvednout. Manžel byl ale toho dne pracovně v zahraničí a ani já se bohužel nemohla utrhnout.
Zavolala jsem proto manželově mamince, jestli by byla tak hodná a dceru ve škole vyzvedla. Samozřejmě souhlasila a do školy se pro Aničku vydala. Také mi slíbila, že s ní počká doma, než se vrátím z práce.
Spěchala jsem domů, jak jen to šlo. Nechtěla jsem tchyni zdržovat déle, než to bylo nutné, i ona určitě měla nějaký svůj program. Ona však na mě u nás doma čekala a nevypadalo to, že by se měla k odchodu.
Jakmile jsem zkontrolovala dceru, kterou babička uložila v pokoji k pohádkám, posadila jsem se k ní ke stolu a ona mi řekla něco, co mě šokovalo. Odhalila totiž pravý důvod, proč se Anička poslední dobou chovala tak divně.
Velmi mě mrzí, že se mi nesvěřila
Když mi tchyně začala vyprávět, jak si nemohla nevšimnout dvou holčiček, které se k naší Aničce chovaly nepatřičným způsobem, sevřelo se mi hrdlo. Prý dokonce viděla, jak jí schválně hodily věci na zem.
Cestou domů se prý dcery zeptala a ta jí s pláčem všechno přiznala. Už delší dobu byla obětí šikany ze strany dvou spolužaček, ale mně ani manželovi o tom vůbec nic neřekla. Velmi mě zamrzelo, že se mi s tím nesvěřila, pomohla bych jí.
Situaci jsem okamžitě začala řešit. Anička se sice bála, že situace bude ještě horší, ale škola a třídní učitelka se k tomu postavily velmi zodpovědně. Stále mě velmi trápí, proč za mnou dcera nepřišla. Nemusela se chudinka trápit tak dlouho.
Autor: Nikol Kolomazníková
