„Štědrý den byl za dveřmi a já, stejně jako každý rok, opět zmatkoval, jestli mám opravdu všechno,“ svěřuje se s lehkým úsměvem na tváři pan Ladislav, který se rozhodl svěřit se nám se svým skutečně až pohádkovým příběhem. „Od té doby, co dceru vychovávám sám, a musím tak zastávat roli otce i matky, je toho na mě někdy až příliš. Ale Vánoce moje dcera miluje a já chtěl, aby byly perfektní,“ pokračuje, a začíná nám tak odhalovat příběh, který si nyní můžete přečíst i vy.
Dárky, kapr, cukroví
Často se říká, že vánoční svátky jsou ty nejkrásnější v roce. Na stranu druhou jim ale předchází několik týdnů chaosu a zmatku, který panuje všude okolo nás. I na pana Ladislava dolehl stres z blížících se Vánoc, protože dělal všechno pro to, aby své dceři připravil ty nejkrásnější Vánoce.
„Musel jsem sehnat dárky, upéct cukroví a postarat se o výzdobu,“ vypráví Ladislav. „Těsně před Vánoci ještě sehnat kapra, lidí bylo všude jako máku, to zkrátka není nic pro mě. Musel jsem se snažit zajistit dárky tak, aby o nich dcera nevěděla – stále totiž věří na Ježíška, proto jsem ji nechával u své matky,“ pokračuje.
Zdroj: 123RF.COM
Nejkrásnější den v roce
„Konečně to přišlo – Štědrý den, kterého se moje šestiletá dcera nemohla dočkat. Asi jako každé dítě byla vzhůru již velmi brzy ráno a dožadovala se pohádek. Já se děsil té přípravy, uvařit oběd, usmažit řízky – na chlapa, co je na všechno sám, je toho dost,“ směje se Ladislav a my se při představě muže v zástěře s rukama od mouky usmíváme také.
Zdroj: 123RF.COM
„Při přípravě oběda, když dcera seděla u pohádek, mi došlo, že nemám zabalené dárky. V tom shonu a spěchu jsem na to úplně zapomněl,“ přiznává se Ladislav. „Aby toho nebylo málo, ať jsem hledal, jak jsem hledal, celou domácnost jsem div nepřevrátil vzhůru nohama, nenašel jsem balicí papír. A pak mi došlo, že jsem ho vlastně ani nekoupil,“ směje se.
Museli jsme do obchodu
Pan Ladislav neměl na výběr. Nechat pod stromečkem nezabalené dárky? To si nemohl dovolit. Chtě nechtě tak musel i s dcerou do obchodu, kde ale měli co nevidět zavírat. Času nebylo nazbyt a pan Ladislav musel jednat.
„Doběhli jsme do jednoho malého obchůdku, který jsme měli nejblíže od místa, kde bydlíme. Bylo za dvě minuty jedenáct, prodavačka se zrovna chystala zavírat. Už měla dokonce zamčeno, ale já ji uprosil, aby mě pustila dovnitř. Podařilo se mi ji přemluvit, aby pohlídala dceru, zatímco vyberu balicí papír,“ popisuje Ladislav, jak probíhal jeho hon na papír, do něhož měl dceři večer zabalit dárky.
Netradiční dárek pod stromečkem
„Zrovna jsme s dcerou usedali k večeři, když někdo zazvonil,“ pokračuje Ladislav. „Návštěvu jsme nečekali, proto mě zvonek velmi překvapil. Ještě větší překvapení jsem zažil v okamžiku, kdy jsem za dveřmi viděl prodavačku z obchodu. Donesla mi peněženku, kterou jsem tam nechal,“ vysvětluje.
„Bylo mi hloupé nechat ji jít, tak jsem ji pozval k večeři a ona souhlasila. Strávila s námi večer, byla s námi i u stromečku, kde si dcera nadšeně rozbalovala dárky. A jeden jsem si rozbalil i já – z paní prodavačky se totiž vyklubala velmi milá paní, se kterou jsme to dali dohromady,“ ukončuje vyprávění Ladislav a závěr jeho příběhu skutečně zní jako z nějaké pohádky.
Autor: Nikol Kolomazníková
