Už asi po stopadesáté jsem měla pocit, že jsem konečně našla chlapa, vedle kterého bych si dokázala představit zestárnout. Jirku jsem milovala a měla jsem za to, že on to po citové stránce vnímá velmi podobně. O to horší bylo prozření, kterého jsem se dočkala po půl roce.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Představte si, že máte půl roku vztah. Že žijete v domnění, jak je všechno zalité sluncem a máte vedle sebe chlapa, se kterým chcete strávit zbytek života. Představte si taky sami sebe, jak dokonce uvažujete nad tím, že vysadíte prášky a začnete se pokoušet o dítě. A pak přijde rána, která vás poníží.
Žila jsem v nějaké bublině
Vedle Jirky jsem byla opravdu šťastná. Poznala jsem ho v době, kdy jsem měla jen velmi krátce po rozchodu, a on mi pomohl tohle nepříjemné období překonat.
Po měsíci našeho vztahu se ke mně nastěhoval. Nevadilo mi to, chtěla jsem s ním trávit všechen volný čas. Proto jsem přehlížela, že doma na nic nesáhne, a pokud šlo třeba o nákupy a podobně, všechno jsem táhla ze své peněženky.
Měla jsem za to, jak jsme šťastní. Dokonce jsem se přistihla při myšlence na vysazení prášků. Docela se mi zamlouvala představa, že budu mít s Jirkou miminko, že budeme rodina. Teď jsem ráda, že jsem ty pilulky zobala dál, tohle bych si totiž nikdy neodpustila…
Kamarádka mě varovala
Svěřila jsem se kamarádce, že uvažuji o dítěti. Ona mě ale varovala, proti Jirkovi zbrojila od samého začátku. Proto jsem její slova nebrala vážně, prostě ho neměla ráda, a kdybych o něm řekla cokoli, jí by se to nezdálo.
Nedala jsem proto na její slova, že dělám chybu, a Jirkovi jsem řekla, že bych si s ním přála miminko. Na ten výraz nikdy nezapomenu. Nejdříve mě napadlo, že jsem ho tím jen zaskočila, možná vylekala. Jenže tohle bylo o něčem úplně jiném a mně došlo, že kamarádka asi měla pravdu.
Udělal mi něco, čím mě strašně ponížil
O dítěti jsem Jirkovi řekla právě v době, kdy jsme spolu byli necelého půl roku. Jeho slova mám stále v živé paměti a pokaždé, když si je vybavím, mě zasáhnou přímo u srdce. Hrozně mě tím, co mi udělal, ponížil jako ženu.
Nejenže dítě nechtěl, ani o něm neuvažoval. Ale zároveň mi řekl, že mi skončila lhůta. „Jaká lhůta?“ nechápala jsem. Co to mělo znamenat, běhalo mi hlavou. Vůbec jsem nevěděla, o čem to mluví. Vzápětí jsem se to dozvěděla.
Byla jsem jen trofej. Půlroční známost, jak to měl Jirka ve zvyku. Vždycky někoho sbalil, pak se od něho nechal živit a po půl roce vztah ukončil. Nic jsem pro něho neznamenala, byla jsem jen další holka do sbírky. Teď nastal čas, aby šel dál.
Ponížilo mě to. Já náš vztah brala vážně, zatímco pro něho to byla jen špinavá hra. Už je to několik měsíců, co jsme se rozešli, a já si stále neumím představit, že bych navázala další vztah. Bojím se kvůli němu věřit mužům. Co když mě další poníží tak, jako to udělal Jirka? Co když zase narazím na chlapa, pro kterého budu jen trofej, zářez na pažbě?
Autor: Natálie Kabourková
