Nejspíš každý se někdy zamyslel nad tím, zda věc, kterou si doma nechává už roky, skutečně má nějakou cenu. Stává se, že po dlouhých úvahách vyhodíte něco, co jste léta uchovávali, protože vám najednou dojde, že to už nepotřebujete. Pak jsou tu ale lidé, jako je Lenčin manžel Adam.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Doma skladujeme snad úplně všechno. Staré kabely, které nikdy nevyužijeme, rozbité hodinky, prasklé kryty na zásuvky, rezavé a nepoužitelné věci, cokoli, co by se podle manžela mohlo jednou hodit, ale podle mě je to jen odpad,“ popisuje Lenka.
Někdy to podle jejích slov zajde tak daleko, že manželovy věci musí vzít a sama je vyhodit. On to obvykle ani nepozná, protože jich má tolik, že krabice nebo dvě se starými kabely od všeho možného mu opravdu nechybí.
Donutila jsem ho, ale stálo mě to hodně sil
„Nedávno jsme doma uklízeli a vyšlo z toho několik krabic věcí, které byly na vyhození. Jednalo se vesměs o stará rezavá péra z gauče, železné tyčky, rezavé hřebíky, ale také o několik prken, která se rozpadala pod rukama.
To vše bylo třeba odvézt na skládku. Můj manžel ještě hodinu přebíral krabice, zda z nich něco nevybere do své sbírky nepotřebných věcí. Několik předmětů vyndal, ale po pár hádkách je dal zase zpět.
Nakonec se mi podařilo přesvědčit ho, aby náklad naložil, přidal dokonce i něco ze svých starých věcí a odjel. Je to sice drobnost, ale u mého muže šlo o velký krok, takže jsem z toho měla opravdu radost,“ popisuje čtenářka.
Zatímco se doma radovala, její muž ale chystal překvapení, které jí nemělo zrovna zpříjemnit den. Nikoho totiž nemohlo ani napadnout, že je taková skládka železných věcí vlastně místem, které každý sběratel ocení.
Ze známosti mohl přebrat odpad
„Když se můj muž vrátil domů, auto bylo ještě víc naložené, než když odjížděl. Nevěřila jsem tomu, co jsem viděla. Vylezl z auta s vítězným výrazem a začal popisovat všechny ty úžasné věci, které našel,“ píše Lenka.
Její manžel má ve sběrném místě kamaráda, který mu prý řekl, že jestli z toho nepořádku něco potřebuje, může si to vzít. A taková nabídka se zkrátka nedala odmítnout. Adam začal věci přehrabovat a vybral si jich víc než dost.
Samé nepotřebné harampádí
Lenka doufala, že manžel přece jen přivezl něco alespoň trochu použitelného. Mýlila se ale. Mezi věcmi se objevily podle jejích slov jenom staré krámy, které už nikdy nikdo nevyužije.
„Ptala jsem se ho, proč vzal poklice na auto, které k tomu našemu absolutně nesedí. Řekl, že je třeba jednou někdo využije, a pokud ne, vystaví si je prý v kůlně. Nejspíš hned vedle rezavé digestoře, kterou přivezl také,“ podotýká.
„Kromě toho dovezl Adam ještě plechový odpadkový koš, který prý využije ve stodole, a několik plechových nádob a talířků. „Prý je tam nemohl nechat. I kdyby z misek měl žrát náš pes, je to lepší, než je vyhodit,“ kroutí hlavou Lenka.
Čtenářka dodává, že se jí nakonec nepodařilo přemluvit manžela, aby věci na skládku vrátil. Jenže pokud se bude situace ještě někdy opakovat, brzy si budou moci na svůj vlastní dům nalepit vývěsku, která označí jejich zahradu za sběrný dvůr.
Autor: Šárka Cvrkalová
