„Manželka pro mě byla i po patnácti letech stále tak krásná jako v době, kdy jsme se seznámili. Po tolika strávených rocích a dvou dětech, které během nich přivedla na svět, však moje žena začínala pociťovat strach, že už v mých očích není dostatečně atraktivní,“ začíná se svým příběhem Leoš. I vy se teď díky jeho odhodlání svěřit se nám se svým příběhem můžete začíst do vypravování o tom, kam až může ženu dohnat obava, že pro svého manžela už není dostatečně přitažlivá.
Nechápal jsem, kde se ty její obavy berou
„Byli jsme spolu krásných 15 let, o kterých mohu s klidným svědomím prohlásit, že pro mě byly naprosto ukázkové,“ začíná vyprávět Leoš. „Do své ženy jsem se však nezamiloval jen díky její vnější kráse, dokázal jsem patřičně ocenit i její vnitřní hodnoty, byl bych totiž nerad, pokud by to vyznělo tak, že mi jde pouze o vzhled,“ usmívá se Leoš.
Ačkoli Leoš nedal své manželce ani jednou důvod, aby si začala myslet, že už ho tolik nepřitahuje, začala se jeho žena touto představou užírat. Byla přesvědčená, že po tolika letech a dvou porodech už pro svého manžela nemůže být atraktivní jako v dobách, kdy spolu teprve začínali.
Zdroj: 123RF.COM
Vyčítala mi, že vůbec nežárlím
Většina žen by byla štěstím bez sebe, pokud by měla po svém boku muže, který by nežárlil a který by jim bezmezně důvěřoval. Leoš právě takovým typem muže byl, jeho žena však očividně toužila po naprostém opaku.
„Stále častěji mi během hádky vyčítala, že na ni vůbec nežárlím,“ popisuje Leoš, jak se změnilo chování jeho ženy, kterou tak přestával poznávat. „Podle ní to byl jasný důkaz toho, že už mě nepřitahuje. Dokonce mi byla schopná říct, že by mi bylo úplně jedno, kdybychom se rozvedli,“ svěřuje se nám Leoš. Vzápětí ještě vysvětluje, že to byla hloupost, protože svou ženu nade všechno miloval.
Zdroj: 123RF.COM
Začaly jí domů chodit balíčky
„Jednou u našich dveří zazvonil kurýr, který manželce přivezl balíček. Ta zrovna nebyla doma, proto jsem ho převzal za ni. Nějak zvlášť jsem se nad tím nepozastavoval, myslel jsem si totiž, že si zase něco objednala na internetu,“ říká Leoš. „Po příchodu z práce mě ale manželka zaskočila tím, že o žádném balíčku nevěděla. Následně se rozplývala nad bonboniérou plnou luxusní čokolády, která byla v balíčku ukrytá.“
Od té chvíle začaly ženě pana Leoše domů chodit balíčky stále častěji. Jednou v nich byla čokoláda, podruhé náramek, potřetí slušivá halenka. Jeho žena byla přesvědčena, že má tajného ctitele, který ji touto formou zahrnuje pozornostmi a milými dárky.
Všechno to dělala jen proto, abych začal žárlit
„Balíčky nám domů chodily asi tři měsíce a já byl vždy svědkem toho, jak se manželka nad otevřeným balíkem radovala a přemýšlela, kdo jí to asi mohl poslat,“ vysvětluje Leoš. „Už mi to začínalo být divné, ptal jsem se sám sebe, jestli má moje žena skutečně nějakého ctitele. Pak jsem ale jednoho dne potkal známou, která pracovala na poště. Prohodili jsme pár zdvořilostních frází a ona se mě zničehonic zeptala, kam moje žena několikrát do týdne už několik měsíců posílá ty balíčky.“
Díky naprosto nevinné otázce odhalil pan Leoš pravdu, jak to s oněmi záhadnými balíčky adresovanými jeho ženě ve skutečnosti bylo. Celou dobu si je jeho manželka posílala sama, což dělala jen proto, aby začal žárlit.
„Samozřejmě jsem manželce řekl, že o jejím tajemství vím. Nejdříve se tvářila překvapeně, poté začala zahanbeně plakat. Ujistil jsem ji tedy o tom, že ji i po tolika letech miluji, že je pro mě tou nejkrásnější ženou ze všech a že nepotřebuji nějakého předstíraného ctitele jen proto, abych si to uvědomil,“ ukončuje své vypravování pan Leoš.
Autor: Nikol Kolomazníková
