Svoji současnou přítelkyni Moniku jsem poznal před třemi lety. Nebyla to sice láska na první pohled, ale rychle nám došlo, že nás osud spojit chtěl. Monika byla něčím výjimečná, proto jsem se jí držel zuby nehty.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Nebylo nic, v čem bychom si nerozuměli. Od samého začátku jsme k sobě byli naprosto upřímní a svěřovali si svá největší tajemství. I přesto jsem měl před nedávnem pocit, že mi přítelkyně neříká všechno.
Neměli jsme mezi sebou žádné rozepře. Až na jedinou
Vztah s Monikou se jevil jako naprosto idylický. Nebylo nic, v čem bychom stáli proti sobě. Jen kvůli jedné věci jsme se pohádali.
Monika chtěla psa. Říkala mi o sobě všechno, proto jsem moc dobře věděl, že psy miluje. Háček byl ale v tom, že já z nich měl hrůzu.
V dětství mě pokousal sousedův pes a od té doby se psů strašně bojím. Ani čas tenhle zážitek nevymazal z paměti. Monika mou prosbu, že psa doma prostě nechci, nakonec respektovala.
Nikdy jsem se neptal, co kde dělá nebo s kým je
Ačkoli je Monika oproti mně o osm let mladší, nikdy jsem neměl pochyby, že bych jí nemohl věřit. Ať už šla kamkoli nebo trávila čas kdekoli, prostě jsem se neptal.
Oba dva jsme měli nějaké koníčky, nebylo výjimkou, že jsme čas trávili odděleně, a o to více se těšili na společně prožité chvíle.
Před půl rokem začala být Monika častěji pryč, než tomu bývalo obvykle. Zpočátku jsem to neřešil, ale po nějaké době mi v hlavě začal hlodat červíček pochybností.
Udělal jsem něco, na co nejsem pyšný
Ačkoli moc dobře vím, že se to nedělá a sám odsuzuji takové lidi, kteří jsou toho schopni, i já jsem se nakonec odhodlal k počinu, za nějž na sebe nejsem pyšný.
Když Monika odešla do sprchy, vlezl jsem jí do telefonu. To, co jsem v jejím mobilu našel, mě rozplakalo.
Měla telefon plný fotografií psů a dětí. Aniž by mi o tom řekla, udělala si kurz, aby mohla provádět terapii se psy u nemocných dětí. Právě to bylo důvodem, proč posledního půl roku nebyla tak často doma.
Načapala mě s telefonem v ruce
Aniž bych si toho všiml, najednou nade mnou stála moje přítelkyně a nevěřícně sledovala, jak prohlížím její fotky v galerii.
Já tam seděl, brečel a koukal na jednu fotku za druhou. Až když se mě zeptala, co to sakra dělám, jsem si jí všiml. Omluvil jsem se a přiznal, proč jsem to udělal. Naštěstí to vzala v pohodě.
Nic to nezměnilo na tom, že se psů stále bojím. Monika v mých očích ale stoupla na ceně. Nevadí mi, že to přede mnou zatajila, nezlobím se na ni. A ona se zase nezlobí na mě, že jsem porušil její soukromí a prohledal jí mobil.
Autor: Nikol Kolomazníková
