Se svým hodně netradičním zážitkem se Leoš rozhodl svěřit prostřednictvím e-mailu. Je to už pět let, co se mu ona příhoda stala, a on stále nemá jasno, jestli to byla skutečnost, nebo jen nějaký přelud. Doufá, že po přečtení jeho příběhu, budete mít jasno alespoň vy.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Při čtení příběhu pana Leoše, který jsme od něho obdrželi e-mailem, nám běhal mráz po zádech. Schválně si přečtěte, co se mu před pěti lety přihodilo, a udělejte si o jeho zkušenosti svůj vlastní obrázek. Za nás je totiž možné všechno!
Cesta domů byla nekonečně dlouhá
Je to pět let zpátky, co se Leoš vracel od svého kamaráda. Tehdy slavili jeho narozeniny a Leoš se kolem půlnoci rozhodl vydat se k domovu. Cesta od kamaráda vedla po silnici lemované stromy. Leoš přiznal, že nemít v krvi nemalé množství alkoholu, snad by se tam sám dokonce i bál.
„Alkohol mi dodal odvahu. Kamarád mi sice nabízel přespání, ale na to já moc nejsem,“ píše Leoš. „Mám rád svoji postel,“ dodává.
Proto se krátce po půlnoci vydal domů. Čekala ho asi pět kilometrů dlouhá cesta, z většiny vedoucí právě okolo lesa. Leoš se ale nebál – jak sám napsal, mohl za to alkohol, který mu dodal kuráž.
Neslyšel jsem to auto přijíždět
Leoš pokračoval v cestě. Byla tma a na cestu si neměl čím svítit. Naštěstí skrze mraky na obloze sem tak vykoukl měsíc a ukázal mu, kudy vede cesta.
„Cítil jsem na sobě vliv alkoholu a v duchu jsem si říkal, že než dojdu domů, určitě vystřízlivím,“ pokračuje Leoš. Nedokázal odhadnout, kolik cesty má za sebou a kolik ještě zbývá. Začalo se mu ale chtít spát a nohy byly těžší a těžší.
„Najednou vedle mě přibrzdilo auto,“ dozvídáme se. „Neslyšel jsem ho přijíždět a ve chvíli, kdy jelo takřka krokem vedle mě, mi nedošlo, že stále neslyším motor,“ uvažuje. Řidič mu nabídl svezení a Leoš nezaváhal. Už se těšil do postele.
Moc toho nenamluvil
Leoš uznal, že by bylo zdvořilé dát se s řidičem, který mu uprostřed noci zastavil, do řeči. Jenže onen muž hovorný nebyl, celou cestu mlčel.
„Cítil jsem se podivně. Cesta ale utekla jako by nic, zdálo se mi, že trvala jen pár vteřin a byl jsem na místě,“ vzpomíná Leoš. „Řidič zastavil, já jsem vystoupil a poděkoval. Ani se na mě nepodíval a odjel. A motor stále nebyl slyšet,“ dodává.
Následující den Leoš přemýšlel nad tím, co se mu to přihodilo. Jak mohlo auto jet, když nebyl slyšet motor? A co to bylo za řidiče, vedle kterého se Leoš necítil příjemně? Zdálo se mu to, nebo zažil něco mezi nebem a zemí?
Autor: Natálie Kabourková
