Libor s Kristýnou neplánovali svatbu ve velkém stylu. Pozvali jen několik známých a příbuzných. Dohromady se mělo sejít asi třicet lidí. Jenomže z neznámého důvodu nakonec nikdo nedorazil. Až později se novomanželé dozvěděli, proč se jim tolik lidí ani neozvalo s omluvou.
„Moji i Kristýnini rodiče nám pomáhali s přípravami. Od začátku věděli, kdy svatba bude, stresovali pomalu více než my dva. Proto jsme s nimi mohli počítat. Když ale kromě nich a svědků nedorazil téměř nikdo, bylo nám to divné,“ začíná vyprávět Libor.
Místo třiceti přijelo jen deset hostů. Řekla mi své ano, ale šťastná nebyla
Kromě rodiny, svědků a fotografa dorazil na statek, kde se celá slavnost konala, jen jeden Liborův kamarád. „Nechápali jsme, proč se tolik lidí nedostavilo. Ještě víc nás mrzelo, že se neomluvili. Až kamarád Zdeněk objasnil záhadu,“ říká Libor. „Oznámil nám totiž, že na svatební pozvánce máme o den posunuté datum.“
Zdeněk dorazil, protože s Liborem téměř každý den svatbu řešil. Myslel si, že o změně data všichni vědí. „Kristýna mi řekla své ano jen před několika hosty. Na jednu stranu jsme byli šťastní a prožívali jsme svůj den ve společnosti rodiny, ale na druhou stranu na ní bylo vidět, že je velmi smutná.“
Vše jsme napravili druhý den. Na statku nám vyšli vstříc
Když se majitel statku dozvěděl, k jakému omylu došlo, rozhodl se udělat k novomanželům vstřícný krok. „Druhý den měl mít statek zavřeno. On nám ale řekl, že pokud zaplatíme všechno jídlo a pití, co se další den vypije a sní, můžeme si svatbu zopakovat,“ říká Libor. Samozřejmě na druhý den již nebyl objednaný fotograf. Také barman byl k dispozici pouze jeden a oddávající se znovu nedostavil. Přesto se sešlo mnoho lidí.
„Divili se zpočátku, proč svatba neprobíhá klasicky. Když jsme jim všem vysvětlili, že jsme se vlastně vzali už včera, smáli se. Moje žena byla šťastná a já si vlastně dvě svatby po sobě náramně užil,“ přiznává Libor.
Od toho dne si on i jeho žena dávají dobrý pozor na všechna data. „Přátelé se nás raději vždy třikrát ptají, který den a v jaký čas dorazit, když něco plánujeme. Někdy nás tím až provokují, je to ale pravděpodobně lepší, než kdybychom se zase dopustili tak hloupé chyby,“ říká Libor.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Šárka Cvrkalová
