Se Sárou jsem už pět let. Z toho tři roky bydlíme spolu. Oba máme skvělou práci, žijeme si dobře, je jisté, že bychom rodinu dokázali zabezpečit. I proto se už nějaký ten čas pokoušíme o děti. Jenomže snaha je stále marná, a proto jsme si před týdnem oba zašli na vyšetření, abychom zjistili, kde je chyba.
Přítelkyně před časem utrpěla při jízdě na koni vážné zranění v oblasti pánve. Chvíli to vypadalo, že nebude už nikdy chodit, nakonec ale vše překonala a s pomocí rehabilitací se vrátila do normálního života. Jenomže teď víme, že zranění zapříčinilo jiné problémy.
Ukázalo se, že Sára nemůže mít děti
Pravděpodobně následkem onoho zranění došlo k poškození některých orgánů. I když jsme o tom do poslední chvíle netušili, až vyšetření ukázalo, že Sára bohužel s největší pravděpodobností nebude moci otěhotnět. I kdyby se tak stalo, byla by vysoká pravděpodobnost, že bude těhotenství velmi rizikové a i při porodu císařským řezem by dítě mělo malou šanci na přežití. Bylo nám proto doporučeno pokusit se o adopci.
S tím moje přítelkyně příliš nesouhlasí. Chtěla být matkou. Těšili jsme se na rodinu a chápu její zklamání. Rozhodla se, že když nemůže mít dítě vlastní, nechce žádné. Nechci ji zklamat, ale mým přáním je, aby tu po mně na světě něco zůstalo. A i když bude dítě adoptované, s naší výchovou bychom mohli hrdě říci, že náš potomek v životě něčeho dosáhl. Chci Sáru přemluvit, aby o adopci ještě přemýšlela.
Uvažujeme i o risku. Jenomže ztráty by mohly být příliš velké
Sára stále tvrdí, že i když jsou naděje velmi malé, nějaká šance na porod zdravého miminka tu je. Dokud prý je jí pod čtyřicet, chce se o dítě pokoušet. Jenomže já mám strach, že všechno dopadne špatně a ona se potom už pro adopci nerozhodne ani náhodou. Pro její zdraví i pro naši budoucí rodinu se jí proto snažím přemluvit, abychom se poptali, dokud máme čas. Čím starší budeme, tím menší naději budeme mít nejen přírodní cestou, ale i při adopci.
Chtěl bych Sáru požádat o ruku. Chtěl bych si ji vzít a mít s ní rodinu, ať už biologickou, či náhradní. Chci být dobrým otcem. A chci, aby ona byla matkou. Ale záleží teď především na mojí podpoře a jejím rozhodnutí. Osud k nám nebyl milosrdný, ale my můžeme pomoci někomu, komu vzal rodiče, tím, že mu budeme náhradní rodinou. Je to mé nejvroucnější přání. Snad Sára pochopí.
Autor: Šárka Cvrkalová