Příjmení Novák není v České republice nic neobvyklého. Libora tedy nepřekvapilo, když se přestěhoval s rodinou do nového bytu a zjistil, že už tu jeden Novák žije. Se sousedem si dokonce skvěle rozuměl. Až donedávna.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Podle toho, co Libor píše, je jeho soused celkem normální muž. Je mu kolem čtyřicítky, žije ale sám. Jenomže má nejspíš trochu jiné záliby, než by si na první pohled kdokoli mohl myslet.
Jeho dopisy mi chodí do schránky často. Neviděl jsem v tom problém
„Naše schránka je hned první v pořadí, zatímco ta jeho je až na konci řady. Když dorazí pošťák, všechny dopisy pro Nováka hází automaticky k nám, ani mu nedojde, že by nás v domě mohlo být víc,“ popisuje problematiku Libor.
„Snad jen jednou se stalo, že nějaký náš dopis byl v jeho schránce. Obvykle to řeším tak, že dopis, který není na mé jméno, hodím hned do jeho schránky. Problém ale nastává s dopisy, které jsou psány pouze na příjmení. Ty často otevřu a až pak mi dojde, že nejsou pro mě.“
Ani s nimi ale nikdy nebyl podle Libora problém. „Soused vždy říkal, že je slušný chlap, který dluhy nemá, takže mu ani nevadí, když mu někdo poštu čte. Párkrát jsem mu otevřený dopis donesl, a dokonce se mu omluvil, ale později jsem je začal házet do schránky stejně s těmi neotevřenými.“
Záměna dopisů a jmen obecně byla mezi sousedy důvodem pro vtipné historky. Jenomže od určitého psaní se Libor tomuto tématu raději vyhýbá. Zjistil totiž, že jeho soused je skrytý zvrhlík.“
Použité kalhotky zaskočily mě i manželku
Dopis podle Libora přinesla domů žena. Na obálce bylo napsáno pouze příjmení. „Ptala se mě, co to může být, kdo mi co posílá. Už přes obálku bylo jasné, že je uvnitř nějaký kus látky, na pohmat byl obsah měkký. Když jsme psaní otevřeli, žena se na mě zahleděla vyčítavě.“
Na stůl vypadly pomačkané dámské kalhotky. Libor se nejprve zarazil, ale pak otevřel i přiložený dopis. „Musel jsem ženě objasnit, že jsem si tuhle zásilku opravdu nenechal poslat já. Jenomže čím víc jsem četl, tím víc mi bylo špatně.“
Z dopisu se Libor dozvěděl, že si jejich soused píše už delší dobu se ženou, která mu za nahé fotky slíbila použité spodní prádlo. „Nevěděl jsem, co mám dělat. Kdybych kalhotky vyhodil, soused by se asi divil, že mu dopis nedorazil. Ale kdybych mu je dal do schránky, tušil by, že jsem ho četl.“
Libor se nakonec rozhodl pro druhou možnost. „Soused naštěstí o situaci nikdy nemluvil. Co se stalo, mu nejspíš došlo, ale raději se ani nepokoušel nic objasňovat. Moje žena byla především ráda, že kalhotky nebyly pro mě. A já si od té doby raději na otevírání dopisů beru igelitové rukavice.“
Autor: Šárka Cvrkalová
