Bydlet pod jednou střechou s takovým člověkem by bylo příjemné pro málokoho. Jsem si jistý, že ani zdaleka nejsem jediný, kdo z jeho povolání není zrovna nadšený.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když se ke mně doneslo, čím se živí ten nový soused, který se nastěhoval do naší bytovky, málem to se mnou švihlo. Odmalička mám z těchto věcí hrůzu a věřím, že v tom ani zdaleka nejsem sám!
Neudělal na mě dobrý dojem
Letos v létě se u nás v bytovce uvolnil byt. Bydlela tam starší dáma, kterou se vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu rodina rozhodla umístit do domova důchodců.
Netrvalo dlouho a po baráku se procházel realitní makléř se zájemcem. Potkal jsem je na chodbě, když jsem se vracel domů. Ten chlápek se mi nelíbil.
Myslel jsem si, že jen hloupě vtipkuje
Onen muž se nakonec skutečně nastěhoval. Neuměl jsem si to vysvětlit, ale neměl jsem z něj dobrý pocit. Od prvního pohledu to byl jasný podivín.
Když mě zastavila sousedka – naše lokální drbna, která ví úplně o všem – a tvrdila mi, že ví, čím se náš nový soused vlastně živí, nechtěl jsem jí to věřit.
Myslel jsem si, že tyhle věci mají lidi jako koníček. Jenže podle ní to dělal ve velkém a měl toho plný byt. Vyděsilo mě to.
Rychle se to rozneslo
Asi si umíte představit, jak rychle se šíří drby, navíc v tak malé bytovce, jako je ta naše. Máme tu jen osm bytů, jsme vlastně taková rodina.
Ani ostatní nejsou nadšení z toho, čemu se náš nový soused věnuje. Už jen ta představa, že má tu havěť jen kousek ode mě, ve mně vyvolává hodně nepříjemné pocity.
Nový soused má totiž plný byt pavouků. Chová je a prodává, má jich prý opravdu hodně. Často se u něho střídají cizí lidé, kteří pak odcházejí domů s krabičkou.
Žijeme ve strachu
Posledně se sousedka vytasila se zprávou, že se k ní doneslo něco znepokojujícího. Ten chlapík prý dříve bydlel v paneláku, kde bydlí její sestra.
Když mi řekla, že se nejednou stalo, že mu některý z pavouků utekl, bylo mi zle. Prý chová i nějaké jedovaté druhy.
Děsíme se toho všichni. Nerad bych doma našel pavouka, bohatě mi stačí klasická johana, natož nějaká větší chlupatá potvora.
Jak byste takového souseda přijali vy? My žijeme ve strachu! Dokonce jsem slyšel sousedku, jak uvažuje o tom, že se raději odstěhuje. A já se jí nedivím!
Autor: Natálie Kabourková
