Který muž by nechtěl mít po svém boku krásnou ženu. Který z nich by se nechtěl před kamarády pochlubit manželkou, za kterou se každý otočí. Ani já samozřejmě nebyl jiný. Moje žena byla nádherná – nejen v mých očích. Svoji krásu si moc dobře uvědomovala a nedělalo jí sebemenší problém na sebe upozornit. Bohužel to dělala dost zvláštním způsobem, kvůli kterému si mě přátelé často dobírali.
Ráda byla středem pozornosti
Svoji ženu jsem poznal v baru. Kdysi tam pracovala jako tanečnice a mně na tom tenkrát nepřišlo nic zvláštního nebo nevhodného. Ba naopak – sklízela úspěch a muži na ní mohli oči nechat. Byl jsem štěstím bez sebe, když si ze všech svých příznivců vybrala právě mě. A ještě šťastnější jsem byl ve chvíli, kdy se kvůli mně tancování vzdala.
Zdroj: 123RF.COM
Odjakživa ale byla ráda středem pozornosti. Když se předváděla u tance, pozornosti se jí dostávalo habaděj. Jenže když kvůli mně s tancem skončila, najednou měla pocit, že má té pozornosti málo. Pouze můj obdiv jí ani zdaleka nestačil, tak musela vymyslet způsob, jak na sebe opět upozornit. A bohužel jeden takový našla.
Říkají o ní, že je rajda
Manželka se vždycky ráda pěkně oblékala. Je štíhlá, má pěkná prsa, hezký zadeček, prostě postavičku jako lusk a moc dobře to o sobě ví. Když na sebe toužila strhnout pozornost, vyměnila slušivé halenky za topy s hlubokým výstřihem a dobře padnoucí džíny za minisukně sotva zakrývající zadek. Ona sama byla přesvědčena, že v tom vypadá dobře. A taky že vypadala!
Zdroj: 123RF.COM
Jenže kvůli jejímu oblečení se o ní začaly městem šířit řeči, že je to rajda. Moji přátelé si všímali jejího vyzývavého způsobu oblékání a často si neodpustili poznámku, že je fakt kus. Na jednu stranu mi jejich slova lichotila, protože opěvovali moji ženu. Na stranu druhou jsem se za ni styděl. Někdy to totiž se svým outfitem vážně přeháněla.
Neunesl jsem jejich poznámky
Ženě se pozornost mužů logicky velmi zamlouvala. Líbilo se jí, když se za ní otáčeli a dělalo jí dobře, když na ni pískali nebo měli slizké řeči. Ona si v tom libovala, ale já vedle ní trpěl. Pokaždé, když jsme šli někam společně, na ni muži dělali oči, měli nejapné poznámky a ona si v tom libovala. Já se ale vedle ní cítil nepatřičně.
Nejednou jsem čelil otázkám, jestli svoji ženu půjčuji. Nebo jestli má někde ceník svých služeb, čímž mi naznačovali, jak moc vyzývavě se obléká a jak se chová. Považovali ji za lacinou ženu a mě to uráželo. Nejvíc mě na tom ale trápila skutečnost, že si to manželka užívala. Zatímco ona se spokojeně nakrucovala, já po jejím boku tiše trpěl. Nakonec jsem to neunesl a se ženou se rozvedl. Nechtěl jsem nadále přihlížet tomu, jak se doslova nabízí na každém kroku.
Autor: Nikol Kolomazníková
