Čtenář Libor se nám v e-mailu svěřuje, že vždy miloval zvířata a nesnesl pohled na jejich utrpení. Proto se rozhodl několikrát pomoci. Není to tak, že by teď litoval, svůj život ale musel domácímu zmatku trochu uzpůsobit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Měl jsem psa, kterého jsem si pořídil sám. Dvakrát jsem ale zachránil toulavé zvíře, kterému někdo ublížil. Ve vesnici se to rozkřiklo, takže když jednou známý našel tři zubožená štěňata v látkové tašce u lesa, donesl mi je. A já s dobrým srdcem nedokázal odmítnout, musel jsem se o ně postarat,“ vypráví čtenář.
Prvního psa jsem našel u popelnice, druhého uvázaného u dálnice
Libor měl doma už jednoho psa, když si přivedl druhého. „Našel jsem ho u popelnice. Byl přivázaný ke sloupu, jako by někdo naznačoval, že se jedná o nějaký odpad,“ popisuje. „Byl špinavý a vyhublý, jinak ale v pořádku. Byl vděčný za lidskou přítomnost, tak jsem si ho nechal.“
Po půlroce Libor jel po dálnici. „Když jsem zastavil na odpočívadle, abych si došel na záchod, slyšel jsem z křoví kňučení. Byl tam u stromu uvázaný jakýsi kříženec, nebylo poznat, co přesně to je za psa. Hlavu měl celou od krve a packy rozdrásané, jak se snažil dostat pryč.“
Se psem to vypadalo zle. Podle veterináře mu ublížil člověk. Měl zlomenou packu a hlavu hodně potlučenou. „Jen těžko si na mě zvykal, ale nemohl jsem ho dát do útulku. Kdoví kam by přišel,“ říká Libor.
Kamarád mi přinesl tři štěňata. Někdo je chtěl nechat zemřít
Tři malá štěňata objevil Liborův kamarád u lesa. „Vyprávěl mi, že tam byla pohozená cestovní taška a z ní se ozývalo kňučení. Někdo si dal tu práci, že dokonce zip zašil, aby se psi nedostali ven. Kamarád je osvobodil a donesl ke mně, že prý budu lépe vědět, co s nimi.“
Libor opět, jako i v předchozích případech, vše nahlásil na veterině, policii i na obci a psů se ujal. „Nemyslím si, že někdy někdo za jejich týrání bude potrestán. Jedno z nich je bez oka, dvě dopadly lépe. Teď se o ně už půl roku starám.“
Musel jsem změnit práci. Asi jsem blázen, ale chci se o ně postarat
Dokud měl Libor dva psy, dokázal se o ně postarat a jít s nimi na procházku po práci. Se třetím to začalo být náročné. Teď jich má celkem šest a musel změnit práci. „Býval jsem od rána do večera pryč. Teď vypomáhám na stavbách jen příležitostně, takže mám na psy hodně času. Přivydělávám si prací z domu,“ říká.
Libor na jednu stranu ví, že ho jeho dobré srdce přivedlo k tomu, že má teď na krku šest psů. Je ale svým způsobem rád. „Je to velká starost. Je ale smutné, co někdo těm krásným tvorům může udělat. Já se o ně právě proto chci postarat. Aby věděli, že ne všichni lidé jsou zlí.“
Autor: Šárka Cvrkalová
