Žádala mě o něco, co nejsem schopen splnit. Kdybych ale její prosbu odmítl, spustila by se lavina pohrom, kterých se chci za každou cenu vyvarovat. Cítím se v pasti a nevím, co mám nevlastní dceři odpovědět.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Když jsem si před dvěma lety začal s Monikou, nevadilo mi ani v nejmenším, že má dospívající dceru Sabinu. Rozuměli jsme si a zakrátko jsme vytvořili spokojenou, i když trochu splácanou, rodinku.
Bylo mi s ní dobře, ale…
Vztah s Monikou jsem vzal trochu hopem. Bylo to krátce poté, co jsem se rozvedl, a moje ublížené chlapské ego potřebovalo utěšit.
Nemyslel jsem to špatně, ale nyní přiznávám, že Monika byla v té chvíli jen taková náplast na bolavé srdce. Stále jsem totiž něco cítil ke své bývalé ženě.
S Monikou mi sice bylo dobře, bylo tam však jedno „ale“. Tím byla moje bývalá žena, kterou jsem nedokázal dostat z hlavy.
Považovali nás za spokojenou rodinku
Monika se ke mně nastěhovala se svou tehdy šestnáctiletou dcerou Sabinou. Byla to holka v pubertě, se kterou nebylo vždy snadné vyjít, ale sžili jsme se docela rychle.
Netrvalo dlouho a okolí nás začalo považovat za spokojenou rodinku. Nikdo by nehádal, co se děje pod pokličkou.
A jak by taky mohli? Nevěděla to ani Monika, všechno bylo totiž jen v mé hlavě! Vzpomínky na dlouhé roky s mojí exmanželkou mě stále strašily jako noční můry.
Nevlastní dcera mě žádala o něco šíleného
Před pár dny za mnou přišla moje nevlastní dcera Sabina s nápadem, se kterým mi vyrazila dech. Chtěla, abych se s její matkou oženil!
Mluvila o nás jako o dokonalém páru. Tvrdila, že je se mnou její maminka šťastná jako nikdy předtím a že mě miluje jako žádného chlapa přede mnou.
Věřil jsem, že tomu tak je. Sám jsem to tak ale necítil. Jenže co jsem měl té holce říci? Kdybych odmítl, spustilo by to lavinu pohrom. A tomu jsem se snažil vyhnout.
Cítím se jako v pasti
Téma svatba stále visí ve vzduchu a já nejsem schopen s tím něco udělat. Moniku mám rád a je mi s ní dobře, vzít si ji ale nechci.
Může za to moje bývalá žena, kterou mám stále v hlavě. Před časem jsme se potkali a dali se do řeči. Je pořád sama, což mi dalo naději. Co kdybychom ještě měli šanci?
Jenže jak to říct Sabině? Jak vysvětlit Monice, že ty dva společně prožité roky pro mě byly jen přechodnou dobou? Neumím si představit, jaké budou jejich reakce. Jsem v pasti a nevím, jak se z ní dostat ven!
Autor: Nikol Kolomazníková
