Koupili jsme slušně vypadající rodinný domek a těšili se, až konečně vypadneme z města. Narodil jsem se na vesnici a život v ruchu velkoměsta nebyl nic pro mě.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Byl jsem rád, že manželka se stěhováním souhlasila. Domek po starších majitelích nestál ranec, takže zbylo i na nějaké úpravy okolo.
Prvních pár nocí byl klid
Když jsme se konečně nastěhovali, spokojeně jsem si užíval klid a pohodlí rodinného domku. Když žijete v paneláku, nikdy nemáte tak úplně klid.
Několik prvních nocí se nic nedělo. Až mě překvapilo, jak příjemné je, že se v noci probudíte a neslyšíte jezdit auta. Ve městě byl nepřetržitý provoz.
Co to bylo?!
Zapomněl jsem dodat, že domek stál na místě, kde okolo něho žádné jiné domy nebyly. Byla to taková samota a nám to nevadilo.
Když nás ale jednou v noci probudil rámus vycházející odněkud seshora, oba dva jsme se s manželkou s hrůzou probudili.
„Co to bylo?“ ptala se mě žena. Zvedl jsem se z postele, že se půjdu podívat, ale zadržela mě. „Co když to jsou zloději, ještě ti ublíží,“ strachovala se. Té noci už jsem neusnul, ale zvuky se znovu neozvaly.
Noc co noc hrozný randál
Bohužel i následující noc se rámus opakoval. Někdy okolo druhé hodiny mě ze spánku vytrhlo hlasité rachotění na půdě.
Přiznám se, že se mi nechtělo lézt na tmavou půdu, ale ani hlasitý šramot mi nebyl příjemný. Zkusil jsem vzít koště a silně s ním tloukl do stropu.
Bylo slyšet, že něco rychle vyběhlo ven a poté utíkalo přes střechu. Tehdy mi došlo, že v domě nebydlíme sami.
Ty potvory!
Následující den jsem se za světla vydal na půdu a tam viděl pořádnou spoušť. Očividně se u nás na půdě zabydlely kuny.
Neměl jsem z toho radost. Z dětství jsem si pamatoval, že se kun špatně zbavuje. Proto jsem přemýšlel, jak je vyhnat, ačkoli tu určitě bydlely už před námi.
Na radu známého jsem na půdu umístil naftalinové tablety. Tři noci byl klid, pak se kuny vrátily a jako naschvál dělaly ještě větší nepořádek.
Zkusil jsem všechno možné
Bylo potřeba se kun zbavit. Nejenže na půdě dělaly bordel, ale dokonce tam močily, takže to šíleně smrdělo. Navíc ničily izolaci, nemluvě o tom, že v noci dělaly strašný nepořádek.
Další způsob, který mi poradil kolega, bylo rozházení chlorových tablet do bazénu různě po půdě. Nepomohlo. Zkusil jsem i nějaká místa pocákat svojí vodou po holení, ale kunám to bylo jedno.
Donesl jsem na půdu chomáče psích chlupů ve snaze, že to kuny vypudí. Ale asi se jim u nás líbilo. Ani speciální rušička je nedonutila vyklidit pole.
Nakonec pomohl až nedaleko žijící soused, kterého jsem jednoho dne náhodou potkal. S kunami měl zkušenosti, proto se nabídl, že na půdu umístí pasti. Po týdnu se kuny chytily a my je pak společně odvezli pořádný kus za vesnici, kde jsme je vypustili. Zatím máme klid a se ženou doufáme, že se k nám domů už žádná další havěť nenastěhuje.
Autor: Nikol Kolomazníková
