Libor je ve věku, kdy většina jeho vrstevníků má už alespoň jedno nebo dvě děti, spokojený život, splněné sny. On jim to všechno může jenom závidět. Myslel si totiž, že práce je ta nejdůležitější věc na světě. Dnes žije sám. Má sice kariéru, ale spokojený rozhodně není.
Když dokončil školu, nastoupil do práce ve firmě, kde dělal praxe. Tady se také postupem času vypracoval na finančního poradce. Jenomže mu to trvalo déle, než předpokládal.
Vztahy jsem odkládal. Chtěl jsem se nejprve finančně zajistit
„Během vysoké školy jsem chodil s jednou dívkou. Po tom, co jsem nastoupil do práce a měl na ni minimum času, jsme se rozešli. Nijak jsem si nezoufal, věděl jsem, že přijde další. Navíc jsem byl tehdy jen na pozici sekretáře, za což jsem se styděl. Nejen, že je to práce pro ženy, navíc jsem měl i mizerný plat. Ale věděl jsem, že když to na čas skousnu, přijde povýšení. A pak si třeba najdu někoho na delší vztah,“ vypráví Libor.
Jenomže i když povýšil po půl roce, nebyl se svým platem ani pozicí spokojen. Ve firmě se navíc změnilo vedení. Nový šéf mu nakládal čím dál víc práce. Z toho byl Libor sice ve stresu, na druhou stranu věděl, že bude mít víc peněz. Když všechno bez řečí splní, čeká ho kariérní růst.“
Po pěti letech ve firmě jsem se konečně někam dostal. V osobním životě jsem ale nikdo
Ve svých třiatřiceti letech začal Libor pro firmu pracovat jako finanční poradce. „Chodím za lidmi a radím jim s jejich problémy v oblasti financí. Když nemám zakázky, vypomáhám v účtárně. Práce mě pohltila. Našel jsem si sice jeden vztah, jenomže ta dívka mě brzy opustila,“ vypráví Libor. S Karolínou byl zhruba rok. Ona si brzy uvědomila, že Libor se zajímá daleko víc o práci než o myšlenky na rodinu. Vzdala to s ním.
Uběhlo několik dalších let a Libor se nikam neposunul. Zjistil totiž, že už se nemá kam posouvat. Má dobrý plat, skvělé postavení. Jenomže je mu čtyřicet a je stále sám. Neví, co se svým životem. „Chtěl jsem si zajistit kariéru a mít jednou spokojenou rodinu. Teď sice ženu určitě najdu, jenomže na vlastní děti už to nevypadá. Hnal jsem se za penězi a povýšením. Promeškal jsem všechno hezké okolo. Lituji dnes téměř každého svého životního rozhodnutí. Možná se zdám navenek jako šťastný bohatý chlapík, ale v srdci trpím.“
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Jedná se bohužel o poměrně častý trend dnešní doby. Kariéra a množství peněz jsou hodnoty, které jsou vnímány jako žádoucí a chvályhodné. I když penězům nelze upřít jejich důležitost a moc, je podstatné zmínit, že peníze neznamenají nutně štěstí. Ano, samozřejmě, že určité jejich základní množství je potřeba, ale výzkumy nám ukazují, že pokud má člověk požadavek zajištění životních potřeb splněný a “nedře bídu”, tak s nárůstkem dalších peněz již jeho štěstí neroste tak, jak by se mohlo zdát. Ba naopak, lidé, kteří disponují velkým množstvím peněz, se v nadměrné míře potýkají s osamělostí, nedůvěrou, psychickými problémy a závistí druhých lidí.
Workoholismus a jiné formy ponoření se do svého povolání natolik, že člověk zapomíná žít svůj osobní život, jsou vážnou hrozbou. Je důležité pečovat sám o sebe, najít si čas odpočívat a dovolit si zvolnit tempo. Není náhodou, že je panu Liborovi kolem 40 let, kdy často přichází zlověstná krize středního věku. Jedná se o mezník, kdy se často člověk po pracovním zápalu poprvé vážněji ohlíží za svým životem a hodnotí ho. Člověku však nic a nikdo nebrání v tom (kromě jeho samého), aby se ohlížel zpět a dopředu již dříve. Nalezení důvěrných a hlubokých vztahů a vnitřní vyrovnanosti se ukazují jako jedny z nejdůležitějších ukazatelů životního štěstí.
Zároveň je podstatné si uvědomit, že člověk se nemusí příliš řídit tím, co přísluší jakému věku a postupovat svým vlastním tempem. Tlak okolí může být pochopitelně významný, ale je důležité, aby byl člověk spokojen sám se sebou a řídil se svým vlastním kompasem. Na závěr je třeba zmínit, že nikdy není pozdě uskutečnit to, co člověk chce uskutečnit, musí jen udělat ten nejtěžší krok, ten první.
