Každý má nějaká tajná přání a touhy. Jenže v některých případech si je zkrátka necháváme z různých důvodů pro sebe. Libuše ví, že to, co si tajně představuje, je hloupost, která by jí pouze zničila vztah. I tak má ale pocit, že se dříve či později neovládne.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„I když je mi 53 let, stále mám své potřeby,“ začíná s příběhem čtenářka. „Můj muž je o pět let starší a zkrátka už to s ním není v posteli ono. Snaží se, ale já si uvědomuji, že už to nikdy nebude jako zamlada.“
Podle Libušiných slov by to nijak nevadilo, kdyby před časem nenarazila na muže, který se jí začal dvořit. A ona o něm začala snít jako o dokonalém milenci. Teď se snaží ovládnout své pocity a zůstat svému manželovi věrná.
Svého muže miluji
„Není to tak, že bych svého muže nemilovala,“ říká Libuše. „Cítím k němu stejnou lásku, jako před lety. Jenom v posteli už nám to tolik neklape. A já si nejsem jistá, zda si on vůbec všiml.“
Podle čtenářky je muž, který ji v parku oslovil, o dvacet let mladší a ona si s ním skvěle rozumí. „Začali jsme si povídat, pak jsme si dali telefon, od té doby jsme byli několikrát venku. A můj muž to ani nezaznamenal,“ říká.
„Nejprve jsem ho brala jako přítele, kterému se můžu svěřit s problémy, pak se mi ale začal líbit i jako chlap. A všimla jsem si, že se mnou flirtuje. Myslím, že kdybych chtěla, dokázala bych ho svést.
Jenže problém je v tom, že nechci. Nemohu svému manželovi ublížit, navíc jsem si jistá, že kdyby na to přišel, nevěru by netoleroval. Ale moje tělo chce něco jiného než moje logické myšlení.
Kdykoli jsem v jeho přítomnosti, mám pocit, že ho chci políbit. Že mu chci nabídnout, aby se večer zastavil, protože můj manžel bude mít noční. Prozatím jsem to ale neudělala. Scházíme se v současné době dvakrát týdně a mám za to, že on se mnou chodí tak často ven, protože od toho čeká něco víc,“ svěřuje se čtenářka.
Měla bych s tím přestat
Libuše se už několikrát přesvědčovala, že až jí příště muž napíše, ona mu neodpoví. Že ho odmítne, až ji bude zvát opět někam ven. Jenže kdykoli napsal, rozbušilo se jí místo toho srdce a ihned odpověděla, že se s ním uvidí ráda.
„V jednu chvíli si říkám, co to k čertu dělám. Jsem šťastná a nic mi nechybí. Pak ale usnu a ve snech vidím jenom jeho. Už mě napadlo, že jen jeden malý úlet by možná celou situaci spravil, je to ale příliš velký risk.“
Libuše si dobře uvědomuje, že kdyby něco takového udělala, tížilo by ji svědomí. A kdyby se to dozvěděl její muž, přišla by o všechno. Jenomže na druhou stranu o tom přemýšlí už půl roku a opravdu neví, co dělat.
„Nesvěřila jsem se nikomu. Napadlo mě říci to kamarádkám, aby mi poradily, co dál. Jenže jim asi nevěřím natolik, abych jim tak velké tajemství prozradila. Co kdyby se to od nich dozvěděl někdo, kdo nemá?
Bylo by lehčí, kdyby na mě tolik nenaléhal. Kdybych viděla, že jsou to jen moje představy a on mě nechce, nejspíš bych se těch myšlenek vzdala. Jenomže to opravdu vypadá, že i on by si dal říci. Co dál? Jak se udržet na uzdě a neublížit ani manželovi, ani sobě?“
Autor: Šárka Cvrkalová
