Když jsme s manželem odcházeli od rozvodového soudu s tím, že už k sobě oficiálně nepatříme, odmítala jsem za našimi společně prožitými roky udělat tlustou čáru. Nějak jsem se nedokázala smířit s faktem, že jsem rozvedená.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Trvalo mi dlouho, než jsem tuto skutečnost přijala. S bývalým manželem spolu nadále vycházíme, přesto jsem ale měla pocit, že to bez chlapa nezvládnu. Od chvíle, kdy jsem v pubertě začala randit, jsem nikdy nebyla sama. To pro mě byla obrovská změna.
Rozvod pro mě měl být novým začátkem
Když jsme s manželem před několika měsíci začali uvažovat o rozvodu, protože už to mezi námi nebylo ono, nedokázala jsem si představit, jaké to bude, až nás soud opravdu rozdělí. Můj muž v té době říkal, že to nemám brát jako konec světa.
Vlastně všichni okolo mě říkali, že rozvod bude nový začátek. Okolí naštěstí zprávu o tom, že půjdeme od sebe, vzalo úplně v pohodě, a to včetně dětí, které už měly dost rozumu na to, aby dokázaly pochopit, že to právě takhle bude pro nás pro všechny lepší.
Neuměla jsem si představit život bez chlapa
Vůbec poprvé jsem se o kluky začala zajímat někdy na střední škole. V té době snad všechny holky okolo mě experimentovaly s kluky a já samozřejmě nemohla zůstat oproti nim pozadu.
Od té chvíle jsem vždycky někoho měla. Kdykoli můj vztah skončil, okamžitě jsem na něho navázala novým. Moje maminka už tehdy říkávala, že chlapy střídám jako ponožky. Měla pravdu, já zkrátka neuměla být sama.
Čím blíže byl náš rozvod, tím víc mě sužovaly obavy, že to bez chlapa nezvládnu. Nikdy jsem nebyla sama, rozhodně ne déle než pár týdnů. Opravdu jsem měla strach, že to nezvládnu, že budu ztracená.
Nemělo cenu se v tom plácat
Po rozvodu to na mě dopadlo ještě více. Manžel se odstěhoval z bytu, ve kterém jsme společně roky žili. Zůstala jsem v něm jen s nejstarší dcerou Gábinou, která ale většinu času trávila se svým přítelem.
Doma jsem proto byla úplně sama. Několik týdnů po rozvodu jsem se cítila mizerně. Doma bylo tak zvláštně prázdno, byla jsem zvyklá na přítomnost svého nyní z bývalého manžela. Cítila jsem se opuštěná. Moje kamarádka Mirka, které jsem si opakovaně stěžovala, že jsem bez chlapa úplně bezradná, už se na to nemohla dívat. Jen díky ní jsem si uvědomila, že nemá cenu se v tom nadále plácat.
V mém životě se něco změnilo
Mirka je ten typ ženy, který se bez chlapa na rozdíl ode mě obejde. Za ty roky, co se známe, si nepamatuji, že by někdy měla vážnější vztah. A podle všeho takhle byla spokojená a šťastná. Jakmile se cítila osamělá, někoho si našla. Když ale měla pocit, že její život začíná být stereotypní a nudný, vztah ukončila a nějakou dobu byla zase sama.
A přesně takhle to chtěla naučit i mě. Ukázala mi, že být sama rozhodně nemusí být na škodu. S její pomocí jsem pochopila, že bez chlapa nejsem ani zdaleka tak bezradná, jak jsem si celé ty roky myslela. Zkrátka jsem jen byla zvyklá, že pořád někoho mám, že jsem ani nezkusila být sama.
Nyní jsem už několik měsíců bez stálého přítele. A musím uznat, že to rozhodně má něco do sebe. Užívám si, bavím se, a přitom se nemusím nikomu zpovídat nebo se na něho vázat. Jsem kamarádce vděčná, že mě naučila být sama.
Autor: Nikol Kolomazníková
