Lubomír a jeho žena vždy milovali přírodu. Dovolenou v létě trávili vždy kempováním u řeky. Letos se s sebou rozhodli vzít i dva dvanáctileté vnuky, kteří se těšili, že si s babičkou a dědečkem užijí vodu a táborák. V polovině týdenního pobytu byla ale rodina nucena kempování ukončit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Nikdy nás nelákala cizina. Milujeme pobyt u řeky, procházky po lese, koupání ve studenější vodě a jídlo, které si sami připravíme nad ohněm. Právě v posledním bodě se nám ale letošní dovolená pokazila,“ píše Lubomír.
„Kdybychom letos neměli na starosti dva chlapce, bylo by to asi ještě v pořádku. Takhle nás ale mrzí, že jsme pokazili výlet i jim. Jejich rodiče jeli na služební cestu a nám je dali na starost. My jsme to ale pěkně pokazili,“ vysvětluje.
Už druhý den jsem měl zdravotní problémy
První den dovolené si rodina postavila stan, koupala se a užívala si pěkného počasí. I když je teprve konec června, letošní teploty jsou vysoké a voda v řece byla příjemná. Večer se pak opékali buřty a předem připravené kuře.
Jenomže druhý den ráno Lubomíra bolelo břicho, nestačil běhat na záchod a bylo mu i na zvracení. Nechtěl dětem kazit náladu, proto nic neříkal, jeho žena si ale všimla, že až nápadně často běhá do lesa.
„Vzal jsem si nějaké léky na průjem a doufal, že to bude v pořádku. Snažil jsem se dělat, že se nic neděje. A tak jsem si den užil, i když jsem ho z velké části strávil v lese,“ přiznává.
Jenže druhou noc si začal na bolesti bříška stěžovat i jeden z chlapců a do rána několikrát zvracel. Jeho dvojčeti se udělalo špatně nad ránem a kromě zvracení se přidaly i průjmy. Rodina tak byla nucena pobyt ukončit.
„Kluci plakali, že musí domů. Vůbec si pobyt nestihli užít, měli jsme stanovat asi týden, ale už třetí den v poledne jsme se vraceli,“ píše Lubomír. „I mojí manželce se udělalo zle, bylo tedy jasné, že je to z jídla.“
Dodnes poleháváme
Lubomír se dostal z problémů jako první. Dodnes je mu sice trochu nevolno, a to i přesto, že jsou to už čtyři dny, ale dokáže se o zbytek rodiny postarat. Chlapci měli nějaký čas i teplotu.
„Moje žena i oba kluci leží a já se o ně starám. Místo toho, abychom je rodičům vrátili veselé se spoustou zážitků, dostanou se domů smutní a s průjmy. Bohužel nás ale nikoho ani nenapadlo, že by jídlo mohlo nadělat takové problémy.“
Lubomír píše, že byli vybavení proti úpalu, proti štípancům i proti alergiím. Napadlo je, že se chlapci zraní v řece, že se odřou nebo se jim stane nějaký malý úraz. Ani však nepomysleli na to, že by jim z buřtů mohlo být tak špatně.
„Prošlé ty párky nebyly. Navíc jsme je měli v přenosné chladničce. Vůbec nechápeme, jak se mohlo něco takového stát. Z ničeho jiného to ale být nemohlo, přemýšleli jsme o tom se ženou hodně.“
Bohužel, ať už to bylo jakkoli, dovolená se pokazila hned v první polovině. Naštěstí Lubomír nezoufá. Prázdniny totiž teprve další týden začínají a on už teď chlapcům slíbil, že si kempování ještě letos zopakují.
Autor: Šárka Cvrkalová
