I když je mi už dvacet tři let, stále bydlím u rodičů. Studuji vysokou školu, která je hodinu autobusem. Někdo si myslí, že by bylo lepší bydlet na koleji a šetřit si cestu, ale přijet domů k navařenému stolu a do své postele, ve které mám z dětství stále plno plyšáků, to jen tak něco nenahradí.
V dnešní době už dávno neplatí, že prát a vařit má v domácnosti žena. Muži často zůstávají i na rodičovské, zatímco jejich manželka pracuje, navíc jsou to často skvělí kuchaři. Sám zastávám heslo, že všechna práce by se měla tak nějak v domácnosti dělit. Přesto jsem si nedávno uvědomil, že jsou to jen jakési moje řeči, protože jsem vlastně doma nikdy nehnul ani prstem.
Rodiče to brali jako samozřejmost
Zdroj: 123RF.COM
To, že mi mamka každý večer udělala večeři, byla samozřejmost pro mě i pro ni. Vařila oběd pro tátu, který pracuje, tak mi zkrátka připravila porci navíc. Nikdy jí nepřišlo divné ani to, že mi pere ponožky nebo spodní prádlo, vždyť jsem její syn. Asi žádná matka s tímhle nemá vůči svým dětem problém. Tedy pokud jim není dvacet tři jako mně.
Občas se zmínila, že k sobě budu potřebovat nějakou slušnou hospodyňku, protože jinak se o sebe nepostarám. No a na tyhle řeči jsem nejvíce vzpomínal v letadle cestou do Velké Británie, kde se mi i přesto, že jsem dospělý chlap, do očí vlévaly slzy.
Školní projekt mi dal šanci odjet na jazykový pobyt
Zdroj: 123RF.COM
Když jsem se o možnosti jet na jazykový kurz dozvěděl, nevěděl jsem, jak mám reagovat. Do Anglie jsem se podívat vždycky chtěl, ale bál jsem se bydlení v cizím místě, že nezvládnu jazyk, že se o sebe nepostarám. Vlastně poprvé v životě bych byl tři měsíce v kuse bez rodiny. Nedokázal jsem si to představit.
Rodiče mě ale v podstatě dokopali k tomu, abych se přihlásil a tak jsem po dvou měsících od nabídky seděl v letadle a řešil ve své hlavě, jak to asi v domácnosti bude s praním, vařením a vší tou starostí.
Prát a vařit jsem se naučil poměrně bez problémů
Bydlel jsem na kolejích s dalšími studenty z jiných zemí. Moje angličtina zdaleka nebyla nejhorší, takže mi stouplo sebevědomí. Chodil jsem na místě do školy, což mi dělalo trochu problémy. Výuka byla poměrně náročná, takže mi začalo dělat hlavu spíše to, abych prošel. S rodiči jsem pravidelně komunikoval přes internet.
Mamka mi dokonce poslala pár opravdu snadných receptů, které jsem zvládl na jedničku. S pračkou jsem si poradil a dokonce jsem si získal oblibu, když jsem vypomohl s jejím ovládáním jednomu ze spolubydlících. Nakonec pro mě byl pobyt v zahraničí nejen jazykovým přínosem, ale tak nějak osamostatňovací očistou. Domů na skvělé máminy večeře jsem se ale těšil a jsem rád, že mohu od té doby jednou za čas uvařit i já a dopřát rodině zasloužený odpočinek.
Autor: Šárka Cvrkalová
