„Budu se vdávat,“ křičela nadšeně moje dcera, když k nám jednoho dne přijela na návštěvu. Ještě ani nestihla vystoupit z auta a už na nás halekala tuto radostnou novinu. S manželkou jsme byli zpočátku zaskočeni, poté velmi překvapeni. Dcera se nám předtím nezmínila, že by někoho měla, natož že by to mezi nimi bylo až tak vážné, aby dokonce uvažovali o svatbě. Z dceřiných vdavků jsme se ale neradovali příliš dlouho.
Nepředstavila nám svého přítele
Zpráva o dceřině zasnoubení přišla jako blesk z čistého nebe. S manželkou jsme ani nevěděli, že měla nějakou známost – posledního přítele nám představila před rokem a podle posledních informací se rozešli, protože každý z nich zastával jiné životní hodnoty. Naše dcera byla dávno dospělá, žila svým vlastním životem a mně ani mojí ženě nepříslušelo, abychom se vyptávali, zdali někoho má, nebo životem kráčí sama. Proto nás novinka v podobě zasnoubení velmi zaskočila.
Když jsem zjistil, koho si chce vzít, vařila se ve mně krev
Pár dní nato nám měla dcera přivést představit svého přítele, nyní tedy již snoubence, který ji požádal o ruku. Dle jejích slov spolu byli teprve půl roku a už se chtěli brát. To byla první věc, nad kterou jsem kroutil hlavou, a je pravda, že i manželce to všechno přišlo strašně rychlé. Jak jsem ale řekl – dcera byla dospělá a o svém životě rozhodovala sama.
Zdroj: 123RF.COM
Když jsem zjistil, koho si chce brát, začala se ve mně vařit krev. Pozvali jsme dceru i s jejím přítelem na oběd a už mezi dveřmi mi bylo jasné, že se svatbou nebudeme souhlasit.
Byl to sukničkář
Moje jediná dcera, která byla mojí pýchou, se zamilovala do muže, který měl v našem městě pověst notorického proutníka a sukničkáře, kterému neuteče žádná, která neumí dost rychle běhat. A takovou partii si moje jediné dítě chtělo vzít? Byl jsem odhodlaný jejich svatbu překazit a dceři otevřít oči, které měla očividně zaslepené láskou k člověku, který si dle všeho žen nevážil, ani co by se za nehet u malíčku vešlo.
Zdroj: 123RF.COM
Dcera se mnou přestala mluvit
Názorem na dceřina přítele jsem se netajil, což se nelíbilo jí a vlastně ani mojí ženě. Můj názor na toho muže sice sdílela, sama moc dobře věděla, co se o něm povídá, ale na rozdíl ode mě se neuměla vyjadřovat nahlas a své názory si nechávala pro sebe. Ale to já ne, já jsem dceři na plnou pusu a přímo před jejím snoubencem řekl, že jestli si tohoto muže vezme, vydědím ji.
Dcera se mnou přestala mluvit. Nesnesla totiž můj názor a odmítala jej se mnou sdílet. Na svého snoubence měla svůj vlastní pohled a nevadilo jí, že měl ve městě snad každou ženu, která mu nedokázala odolat.
Vdala se a já na svatbě nebyl
Dceřině svatbě s proslulým sukničkářem jsem zabránit nedokázal. Před třemi měsíci si ho vzala. Nejenže se mnou kvůli mému názoru na něj přestala mluvit, nepozvala mě ani na svou svatbu.
A já bych stejně nešel, odmítal jsem podporovat sňatek mého jediného dítěte s někým, o kom každý vím, jak špatnou má pověst.
Autor: Nikol Kolomazníková
