Místo toho, aby ve svých letech měla rozum, začala se chovat, jako by jí bylo patnáct. Obléká se jako mladé holky, barví si hlavu na všechny možné i nemožné odstíny a každý víkend by chodila do baru. Nevím, co se s mojí ženou stalo, ale začala se chovat jako náctileté střevo.
Už přesně nevím, kdy ta změna nastala. Jednoho dne mě moje manželka překvapila tím, že přišla z města a hlavu měla obarvenou na červeno. Svítila jako Rudolfův nos a tvářila se nadmíru spokojeně. Červená makovice ale měla být teprve začátek jejího podivného chování, kvůli kterému se za ni musím stydět.
Myslel jsem si, že se na sebe snaží upoutat pozornost
Svoji ženu miluji již dlouhých třicet let. Je pravda, že už jsme spolu dost dlouho, takže je logické, že už si nevyznáváme lásku tak často, jako tomu bývalo v době, kdy jsme spolu začínali. Našemu manželství příliš neprospěla ani skutečnost, že naše děti dospěly, odstěhovaly se a začaly si žít po svém. S manželkou jsme poslední roky žili spíše vedle sebe než spolu. Naše životy sklouzly do stereotypu, a právě tomu jsem přisuzoval manželčino podivné chování. Myslel jsem si, že na sebe jen chce upoutat moji pozornost. Bylo za tím ale něco jiného.
Tvrdila, že chytila druhý dech
Když jsem se se ženou snažil promluvit, abych zjistil, co se děje, s úsměvem na rtech mi vysvětlila, že chytila druhý dech a že teprve teď si začne užívat. Pár dní poté, co si nechala vlasy obarvit na červeno, přišla domů s taškami plnými hader. Dobře, udělala si radost a koupila si nové oblečení – alespoň to jsem si říkal. Když jsem ale viděl, co si pořídila, děsil jsem se dne, až v tom vyjde ven.
Oblečení vypadalo jako na holku, která sotva oslavila patnácté narozeniny – krátké sukně, krátké topy, výstřihy až k pupíku, roztrhané džíny, síťované punčochy. A to všechno se má žena vážně chystala nosit!
Kamarádi si ze mě dělají legraci
Z mojí spořádané ženy se prakticky přes noc stala rozdováděná rádoby mladice, která se chová, jako by právě dokončila základku. Nejenže se obléká jako mladé holky a výrazně se líčí, také střídá barvy vlasů a rozhodla se, že se bude chodit bavit. A to klidně i beze mě, takže nemám ponětí, co kdesi venku vyvádí.
Tuhle si mě na pivku, kam chodíme s kamarády, moji přátelé dobírali. Kamarád Janek mi řekl, že moji ženu viděl před dvěma týdny v baru, jak se snažila tancovat na pódiu. Prý jí tleskali, ale já se strašně styděl, ačkoli jsem u toho ani nebyl.
S mojí ženou není domluva. Chová se a obléká, jako by jí bylo o čtyřicet let méně, přitom letos oslaví 54 let. Stydím se s ní chodit mezi lidi, nejhorší na tom ale je, že se ke mně její chování na veřejnosti donese i tehdy, kdy sedím doma na gauči. Holt malé město je malé město.
Autor: Nikol Kolomazníková
