Na manželce by nikdo nepoznal, že se s ní něco děje. Byla to stále ta pohodová žena, která rozdávala úsměvy na všechny strany. Přesně takovou jsem si ji před 30 lety vzal a takovou jsem ji znal. Nikomu z nás neřekla, že má jisté zdravotní problémy. Vše vyplavalo na povrch až v okamžiku, kdy v obchodním centru zapomněla naši vnučku Martinku.
Vnučku Martinu jsme s manželkou hlídali poměrně často, naše dcera i její manžel jsou pracovně hodně vytížení, a když potřebují, Martinku jim pohlídáme. Toho osudného dne jsme ji měli na starost.
Martinka měla jít do školy a manželka se nabídla, že jí koupí nějaké pomůcky
Vnučka dospěla do věku, kdy měla před sebou nástup do první třídy. Začátek školní docházky je samozřejmě velká událost, vnučka se cítila hrdě a nemohla se prvního školního dne dočkat. Manželka jí proto nabídla, že společně zajdou do obchodu a pořídí ještě nějaké pomůcky, které Martince v seznamu chyběly. Chtěl jsem jít s nimi, manželka mě však s úsměvem na rtech odmítla, protože chtěla s vnučkou zažít typické ženské odpoledne – nákupy a cukrárna, však to znáte.
Vrátila se domů poměrně brzy, a navíc bez Martinky
Myslel jsem si, že manželka s vnučkou stráví v obchodním centru celé odpoledne, proto jsem se doma pohodlně uvelebil na gauči a pustil si fotbalový zápas, který mi předchozího dne unikl. Neuběhl ještě ani první poločas a manželka byla zpátky. Nejenže mě překvapil její poměrně brzký návrat, daleko překvapenější jsem byl kvůli skutečnosti, že se vrátila bez vnučky. Na otázku, jestli Martinku vrátila rodičům, na mě nechápavě koukala a poté se rozesmála. Řekla mi, že jsem to určitě popletl, protože dneska Martinku vůbec neviděla. Její odpověď mě velmi zaskočila, proto jsem jí připomněl, že s vnučkou před nějakou chvílí odešla do obchodu. Manželka se zatvářila zmateně, poté se rozplakala a mně došlo, že je zle.
Dcera se strašně zlobila a manželka musela s pravdou ven
Ty chvíle strachu bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Okamžitě jsem se vydal do obchodního centra, kde jsem chtěl vnučku hledat. Během cesty mi ale volala dcera, která se neskutečně zlobila. Martinku jí do práce přivezla policie. Vnučka byla totiž natolik šikovná, že oslovila prvního člověka a požádala ho, jestli by jí mohl pomoci. Jelikož věděla, jak se jmenuje a kde pracuje její maminka, policie ji dovezla až k mé dceři do zaměstnání.
Naprosto jsem dceru chápal, že se na mou manželku zlobí. Nedokázal jsem však pochopit, co se stalo. Manželka nakonec musela s pravdou ven. Se slzami v očích nám přiznala, že to dnes nebylo poprvé, co se jí něco takového přihodilo.
Nikdo z nás nevěděl, že má zdravotní problémy
Po tomto zážitku absolvovala manželka patřičná vyšetření, která potvrdila, že se u ní rozvíjí Alzheimerova choroba. Právě tato nemoc stála i za tím, že toho osudného dne zapomněla, že byla s vnučkou v obchodním centru. Nikdo z nás o jejích problémech nevěděl, protože se za ně styděla a prostě je před námi zatajila.
Kdyby byla bývala dříve řekla pravdu, mohli jsme si odpustit ty nepopsatelné chvíle děsu, když jsme nevěděli, kde se naše vnučka nachází. Nyní manželka podstupuje terapii, která ji sice neuzdraví, ale aspoň zpomalí nástup této ošklivé nemoci.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
