Na ten den nikdy v životě nezapomenu. Ještě nikdy předtím jsem se totiž necítil tak trapně. Za to, co moje žena provedla, se stydím ještě teď. Stále nemůžu uvěřit, že to udělala, a to zrovna v době, kdy jsme tam byli spolu. Byl to nejhorší trapas, jaký se mi kdy stal.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Už je to několik týdnů a já se stále hrozně zlobím, kdykoli si na to vzpomenu. Od té doby je to mezi mnou a mojí ženou napjaté. Pořád to mezi námi visí.
Ničeho jsem si nevšiml
Co se nakupování týče, nikdy to nebyla moje parketa. Chodit po obchodě mě nebaví. Nákupy čehokoli tak vždycky obstarávala moje žena.
Tu a tam jsem šel s ní. Ne proto, že bych se snažil sám sebe přesvědčit, že to nakupování přece jen není tak hrozné, ale někdy chtěla dělat větší nákup a mně bylo hloupé, aby se s tím tahala sama.
Toho dne jsme byli v obchodě spolu, ale ničeho jsem si nevšiml. Byl to pro mě šok, když to prasklo.
Najednou byl u nás sekuriťák
Už jsme byli u pokladny, já rovnal zboží do košíku, žena stála na druhé straně. Když se chystala platit a prošla kolem takové té věci, co kontroluje, jestli jste něco neukradli, začala pípat.
V té chvíli prodavačka zpozorněla a s ní společně i další lidi postávající u ostatních pokladen. Prodavačka ženu požádala, aby prošla ještě jednou, a otravný zvuk se ozval znovu.
Hned přišel sekuriťák a už si nás bral stranou. Vyptával se, jestli na sobě nemáme něco nového, kde by třeba byla visačka. Neměli jsme. Začalo mi docházet, o co tady jde.
Všichni se na nás dívali
Když moje žena na nátlak sekuriťáka vytáhla z kapsy nějakou voňavku, kterou v tom obchodě vzala a kvůli které při procházení pokladnou pípala, udělalo se mi zle.
Všichni se na nás dívali a já se cítil neskutečně trapně. Muž z ochranky mi řekl, že můžu odejít, ale moje žena musí počkat na příjezd policie.
Odcházel jsem z obchodu a byl jsem rudý úplně všude. Moje žena následovala sekuriťáka do jeho kanceláře, poté přijela policie a ženu odvezli s sebou.
Pořád tomu nemůžu uvěřit
Domů se vrátila asi o dvě hodiny později. Ubrečená, nemohla se mi podívat do očí. Hrozně jsme se pohádali. Už je to několik týdnů a já tomu stále nemůžu uvěřit.
Stále to mezi námi visí. Cítím se trapně pokaždé, když si na to vzpomenu. Od té doby jsem v tom obchodě nebyl. Nechápu, proč to měla zapotřebí. Stydím se za ni, hrozně mě zklamala.
Autor: Nikol Kolomazníková
