Lidské sny jsou stále jedna velká neznámá. Dodnes se odborníci nedokážou shodnout na tom, jak vznikají a proč se lidem vlastně zdají. Někdo tvrdí, že je to směs našich vzpomínek, někdo zase tvrdí, že sny mohou předpovídat budoucnost.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Všechno začalo, když jsme se vrátili z dovolené
Luboš vypráví, že tehdy se s manželkou a s dětmi vrátili z krásné dovolené na Mallorce, byli zrelaxovaní z pobytu, kde měli plnou penzi a nemuseli se o nic starat. „Všechno jsme hodili za hlavu,“ sdělil nám Luboš pro začátek.
Po návratu se však jeho ženě začalo špatně spát. „Přes den byla pořád unavená. Já jsem byl plný energie, protože těch čtrnáct dnů volna mi vlilo novou krev do žil, ale Klára na tom byla psychicky docela dost špatně.“
Svěřila se mi a já to bral na lehkou váhu
Lubošova manželka se dle něj nemohla přes den pořádně na nic soustředit. „Začaly jí dokonce občas padat věci z ruky, byla jak tělo bez duše, měl jsem o ni starost.“
„Jedno ráno, kdy už podruhé zaspala do práce, jsem se jí musel zeptat, co se děje. Manželka nebyla moc sdílná, nechtěla o tom mluvit, ale pak se rozvyprávěla.“
Sdělila Lubošovi, že se jí pořád každý den zdá stejný sen. Sen o velké autonehodě na dálnici. „Popsala mi to s naprostou přesností, každý detail, barvy aut, prostě všechno.“
„Chápu, že lidi mají noční můry. To se může stát, navíc Klára jako malá jednu autonehodu zažila, přikládal jsem to tedy za vinu jejímu podvědomí, že to vyplulo na povrch a teď se jí trauma vrátilo.“ Luboš se s Klárou dohodnul, že bude lepší, když si vezme v práci další dovolenou a tu společnou zimní tentokrát oželí.
Tohle nemohla být přece náhoda
„Moje manželka byla vždycky skvělá řidička, nikdy jsem se o ni v tomto směru nebál. Ale od té doby, co se jí zdál ten sen, nechtěla už řídit, a dokonce ani jezdit se mnou autem.“
Luboš musel po nějaké době jet na služební cestu, sen své manželky nijak moc neřešil. „Byl tehdy už sníh a Klára mi několikrát zopakovala, že ta nehoda se stala v zimě. Slíbil jsem jí, že na sebe dám určitě pozor, a odjel jsem.“
Když se měl Luboš vracet ze služební cesty, jeho manželka mu volala, že tentokrát byl ten sen ještě živější. „Už jsem se chystal na cestu domů, ale mluvili jsme spolu asi hodinu. Cestou zpátky jsem pak stál asi další dvě hodiny v koloně aut.“
Luboš dojel domů až večer. „Když jsme se pak dívali na zprávy, stoupaly mi hrůzou chlupy na zádech,“ svěřil se. „V těch zprávách se odehrával skoro přesně ten stejný sen, který mi manželka už snad stokrát vyprávěla.
Na tyhle předpovědi jsem nikdy nevěřil, ale na tohle teda nezapomenu. Možná mi žena svým telefonátem zachránila život,“ dodal na závěr.
Autor: René Podhrázský
