Říkat lidem špatné věci je vždy komplikované. Lucie je poslem těch nejhorších zpráv opravdu hodně nerada. Jenže je to její práce. Bohužel ale v jednom z případů šlo o opravdu drsné podmínky, které udělaly celou situaci ještě horší a z Lucie se v práci stala v očích všech pěkná potvora.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Jsem ředitelova zástupkyně. Jako taková mám povinnost starat se o to, aby ve firmě všechno fungovalo. A když nefunguje, jsem to právě já, kdo lidem říká, aby si sbalili věci, protože u nás končí,“ popisuje Lucie.
„Někdy je to složité. Jenže zkrátka ne každý se na naši práci hodí a u mnohých po zkušební době zjistíme, že je raději nahradíme jinými. Horší ale je vyhazovat ty, kteří s námi spolupracují už několik let.“
Kvůli osobním problémům udělala několik velkých chyb
Každému se zkrátka někdy stane, že má doma problémy, a projeví se to na jeho pracovním výkonu, nebo naopak. A právě takový byl případ i čtyřicetileté Ireny. Rozešla se s přítelem a začala se starat o nemocnou maminku.
„Všichni v kanceláři jsme věděli, jak na tom je. Dokonce i ředitel. Jenže to nic neznamená. Ona si nemohla dovolit vzít volno, jenže myšlenkami byla neustále někde jinde. A tak udělala několikrát velké chyby, které pak museli kolegové napravovat,“ píše Lucie.
„Irena s naší firmou spolupracovala čtyři roky. Vždy byla spolehlivá a až v posledních měsících se to pokazilo. Ale stačilo to k tomu, aby se šéf rozhodl ji vyhodit. A mě pověřil tím, že jí to mám oznámit.“
Čekala jsem na vhodnou příležitost
Lucie ten den Ireně nic neřekla. Byl konec pracovní doby a ona si říkala, že zítra si s ní sedne a vyřeší se to v klidu. Zapomněla ale, že má Irena další den narozeniny. Když ráno dorazila do kanceláře, netušila nejprve, co se děje.
„Všude byly balonky, na stole byl dort a Irena seděla s úsměvem u svého pracovního stolu. Prý je jí líto, že jsem ráno také nepřišla dřív, abych ji překvapila, ale kolegové jí řekli, že jsem také přispěla.
Zapomněla jsem, že jsme se týden předtím na něčem takovém domlouvali a společně Ireně koupili dort. Ve stresu z toho, že ji mám vyhodit, jsem si to neuvědomila,“ přiznává se čtenářka.
„Irena říkala, že je po dlouhé době šťastná. Prý, že když se jí nedaří v osobním životě, má alespoň fajn kolegy a skvělou práci. Ten den jsem jí to o její výpovědi říci nechtěla. Říkala jsem si, že zkrátka nemohu.“
Ředitel na tom trval
V poledne si ředitel Lucii pozval do kanceláře a ptal se jí, zda už Ireně sdělila, že končí. Když mu vysvětlila, proč jí to ještě neřekla, naštval se. „Nezajímalo ho to. Prý zkrátka musím říct Ireně pravdu okamžitě. Bylo mi to tak strašně líto, ale musela jsem.“
Když se kolegové dozvěděli, co se stalo, nikdo Lucii nepodpořil. Bohužel se právě ona stala poslem špatných zpráv v tak komplikovaném období a připravila Irenu o něco, co jí po dlouhé době udělalo radost.
„Myslím, že až bude slavit narozeniny někdo další, ani mě nepozvou. V kanceláři se teď šíří vtipy o tom, že můj nejoblíbenější dárek k narozeninám je dát někomu vyhazov. Přitom si nikdo neuvědomuje, jak moc líto mi to bylo a že všechno je to vlastně jen šéfova vůle.“
Autor: Šárka Cvrkalová
