Být otcem je složité. Především, když je na to otec sám. Nedávno jsem přišel o manželku. Už půl roku se starám o svou devatenáctiletou dceru sám. Myslel jsem, že v jejím věku už bude mít rozum a začne se chovat dospěle, jenomže pravdou je, že stále potřebuje disciplínu, a já si nejsem tak úplně jistý, že ji sám vychovávám dobře.
Věděl jsem, že moje dcera už dávno žije milostným životem. Nikdy jsem s ní o tom ale nemluvil. Je to přece jen téma, které by spíš měla řešit matka. Sdělila mi, že má přítele, byl jsem rád. Myslel jsem, že má šťastný vztah, a nezajímal jsem se o to, kdo to je. Chtěl jsem, aby sama uznala za vhodné, kdy mi říci podrobnosti.
Přivedla k nám domů mého dlouholetého kamaráda. Řekl jsem jim, ať mi nechodí na oči
Ten den přišla ze školy se svým přítelem. Když jsem za dveřmi slyšel hlasy, nejdřív jsem se těšil, že konečně toho chlapce, co s mojí dcerou chodí, poznám. Pak mi ale došlo, že ho poznávám. Až když jsem se přesvědčil na vlastní oči, uvěřil jsem. Ten ctitel, o kterém dcera stále básnila, byl můj kamarád, který je jen o dva roky mladší než já.
Zeptal jsem se, co to má znamenat, a oni mi oba bez výčitek řekli, že spolu chodí už delší dobu a bylo by konečně vhodné mi to oznámit. Celá ta skutečnost i jejich přístup mě naštval. Řekl jsem, že pod mojí střechou takový vztah nesnesu, protože její přítel by mohl být jejím otcem. Oba mě zklamali. Jenomže kamarád Pavel se začal mé dcery zastávat. Nakonec jsem z toho vyšel jako zlý člověk.
Dcera spala dva dny mimo domov. Teď se mnou nemluví
Když se vrátila třetí den, ptal jsem se, kde byla. Odpověděla mi, že bude lepší, když o ničem nebudu vědět, jinak bych prý opět něco řešil. Chtěl jsem na ni být milý, ale provokovala mě, a tak jsme se znovu pohádali. Od té doby se mnou nemluví. Jsem si ale jistý, že vztah neukončila.
Je dospělá a bohužel jí nemohu mluvit do toho, s kým se schází a s kým spí. Jenomže vím, že vztah s o tolik starším mužem nemá pro ni žádnou budoucnost. Bojím se, že když jsem jí to nedokázal vysvětlit včas, bude později jenom zklamaná.
Autor: Šárka Cvrkalová