Dvacet let žil ve lži. Nakonec pravda vyplula na povrch. Žena, kterou miloval, ho ale místo vysvětlení celé situace opustila. Luděk prožil velkou část svého života s člověkem, o kterém vlastně nevěděl vůbec nic. Teď je na něm, aby se se situací vyrovnal.
„Bylo mi dvacet šest, když jsem ji poznal. Tehdy mě okouzlila na první pohled. Nechala se ode mě pozvat na drink a brzy jsme spolu navázali blízký vztah,“ vzpomíná Luděk.
Zdála se mi jako dokonalý člověk. Naivně jsem všemu věřil
Luděk po pár schůzkách nabyl dojmu, že je pro něho Lucie ta pravá. Vyprávěla mu o své rodině, která žije v zahraničí, o bratrovi, který zemřel při autonehodě. „Mnohými svými příběhy mě rozplakala. Měla poměrně krutý osud, na škole ji šikanovali, v rodině se to hemžilo hádkami. Přes to všechno byla plná optimismu, dobré nálady a vtipů. Obdivoval jsem ji,“ říká Luděk.
Kromě těchto příběhů také svému příteli namluvila, že bydlela několik let v cizině, a vymyslela si dokonce i spoustu profesí, kterými prošla. „Nechápal jsem, že to všechno stihla do svých sedmadvaceti let, ale hltal jsem každé její slovo. Brzy jsme spolu začali žít a po třech letech jsem ji požádal o ruku.“
Lhala mi o svém věku, rodině i minulosti
Dvacet let se zdálo, že je Lucie opravdu tou pravou. Jednoho dne ale přišel Luděk z práce domů a čekal ho pouze vzkaz a žádost o rozvod. „V půlce čtení jsem musel přestat, abych mohl dopis vůbec dočíst,“ přiznává Luděk. Žena mu napsala, že prakticky všechno, co mu o sobě řekla, byla lež, že ho opouští se svým dlouholetým přítelem.
„Dozvěděl jsem se, že se ke mně nastěhovala, protože vlastně neměla kam jít, když vyšla z vězení. To mi nikdy nepřiznala, stejně tak, jako mi lhala o své rodině, která by vše vyzradila. Dokonce i její věk byl falešný, jak jsem později zjistil,“ říká Luděk.
Přesto všechno byl ochoten jí odpustit. Říká, že za ty roky, co s Lucií žil, ji byl schopný poznat dost. Jenomže háček byl především v tom, že Lucie celou dobu žila dvojí život. „Celou tu dobu mě podváděla. Její mladší přítel ale neměl nikdy peníze ani vlastní byt a já byl dobrý způsob, jak mohla žít spokojeně, zatímco plánovala budoucnost s někým dalším.“
Luděk si myslel, že má doma vzdělanou ženu se smutným osudem.
Místo toho, jak sám říká, měl mnoho let na krku kriminálnici, která mu o sobě nikdy nebyla schopná říct pravdu. A když už se rozhodla část svého příběhu mu svěřit, zbaběle ji napsala na papír. „Neměla ani tolik úcty k člověku, který ji dlouho miloval, aby s ním mluvila narovinu. Jsem rád, že nakonec odešla,“ končí vyprávění Luděk.
Autor: Šárka Cvrkalová
Názor odborníka
Takovýto zážitek může dosti otřást životem člověka a jeho schopností druhým lidem důvěřovat nebo dokonce nalézt další partnerský vztah. Je však důležité uvědomit si, že každý vztah je jiný, nevyvozovat a nezobecňovat z jednoho specifického bolestného a extrémního případu na všechny ostatní případy a situace. To se samozřejmě snadno řekne, avšak z praktického hlediska již těžko provádí. Právě i proto je možné v podobných situacích vyhledat radu a pomoc psychologa či jiného odborníka.
Na chování partnerky zřejmě nelze pohlížet jako na chvályhodné, avšak zároveň je třeba ohlédnout se na těch společných 20 let. Vztah, který vydržel tak dlouhou dobu pravděpodobně obsahoval i spoustu dobrých zážitků a pocitů. Je potřeba nesnižovat hodnotu a důležitost takových momentů a vnímat situaci takovou, jaká je, se vším špatným i dobrým, protože jen málokdy je situace zcela černobílá. Člověk má své důvody, strachy, study, úzkosti, traumata a zkušenosti, ze kterých vychází, a které ovlivňují jeho chování. Všechny tyto aspekty ovlivňují i jeho schopnost o svých těžkých tématech s druhým hovořit.
