Moje máma skoro nikdy nepije alkohol. O to větší překvapení pro nás bylo, když z oslavy narozenin přivedla domů svého nového kamaráda. Co se dělo potom, mi dodnes hlava nebere.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Mysleli jsme, že do půlnoci bude doma
Matka ten den měla slavit svoje padesátiny v kruhu svých kamarádek. Otec jí v tom nijak nebránil. Věděli jsme, že o týden později se chystá ještě rodinná oslava, kterou si užijeme všichni společně.
S tátou jsme se rozhodli si udělat hezký večer při sledování fotbalového zápasu v televizi. Koupili jsme si brambůrky a pivo. Vzhledem k tomu, že moje máma je skoro abstinentka, očekávali jsme, že bude brzo doma.
Otec ji začal nahánět u kamarádek
Fotbal dávno skončil a bylo už dlouho po půlnoci. Matka se stále nevracela a začalo nám to být podezřelé. Telefon sice vyzváněl, ale nebrala ho.
Otec našel pár čísel na její kamarádky, kterým zavolal. Nakonec jedna z nich vyzvánění slyšela a v ruchu oslavy předala mámu k telefonu. Ta otci sdělila, že oslava se vydařila a brzy přijde domů i s překvapením.
Čekali jsme na ni asi do dvou hodin do rána a pomalu podřimovali, když v tom nás z toho vytrhnul bujarý smích před vraty našeho domu. Okamžitě jsme věděli, že to je moje máma.
Nebyla ale sama. Ozýval se ještě jeden hlas a čile spolu komunikovali. To už byl můj otec v plné ráži a připravený zjistit, o co tady jde. Šel jim otevřít a já ho následoval na chodbu.
Stál jsem tam zaražený jako kůl v plotě
Vrata se pomalu otevřela a jako první vešla moje máma. Otec se na ni hned obořil, co to má znamenat, a ona mu začala vysvětlovat, že to je kamarád její známé, kterého ten večer poznala, a nemá kde přečkat noc.
Otec se na něj šel podívat a po chvíli zavolal: „Karle, no seš to ty?“ Očividně se znali, protože k mému úžasu a vlastně i k úžasu mojí lehce podnapilé mámy si můj otec během chvíle s Karlem padli kolem ramen.
Nevěřícně jsem kroutil hlavou, když táta z nočního podřimování tak ožil. Karel se s tátou znal z vojny a hodně dlouho se neviděli. Byli to tehdy zřejmě dobří kamarádi, protože tolik historek, co jsem tu noc až do rána slyšel, to nikdo nevymyslí.
Autor: René Podhrázský
