Už ve škole se mi všichni smáli. Byl jsem nejmenší ve třídě. Což by nebyl takový problém, jenomže moje stavba těla – malé nemotorné končetiny, zavalitá postava a k celkovému zjevu příliš velká hlava – tak nějak v lidech vyvolávala odpor. Doufal jsem, že jednou vyrostu a šikana konečně skončí.
Protloukl jsem se základkou plnou posměchů, střední školou, kde se už našlo posměváčků jenom pár. Chtěl jsem se dostat na vysokou, jenomže moje výsledky nebyly příliš dobré, a proto jsem se rozhodl najít si na čas práci a podat přihlášky znova za rok.
Zdroj: 123RF.COM
Rozvážel jsem noviny. Na nic jiného jsem se nehodil
Přátelé mi tvrdili, že jakmile jednou začnu pracovat, do školy se mi nebude chtít vracet. Mýlili se. Nesehnal jsem totiž jinou práci než rozvážení letáků u nás po vesnici. Na svém speciálním kole jsem jezdil od domu k domu a házel do schránek nechtěnou reklamu, abych za to dostal minimální odměnu. A to vážně nebylo nic, co bych chtěl dělat celý život.
Když jsem se ani napodruhé nedostal na jedinou ze tří vysokých škol, kam jsem se hlásil, byl jsem opravdu hodně zklamaný. Jelikož jsem navíc kvůli učení flákal svoji práci a přišlo se na to, že poslední dva měsíce některé domy ve vesnici vynechávám, dostal jsem v práci vyhazov.
Marně si hledám práci. Nevím, zda znovu riskovat ponížení se školou
Zdroj: 123RF.COM
Jelikož jsem zakončil vzdělání střední školou, na moc pozic se logicky nehodím. Znám ale spoustu lidí s mými podmínkami, kteří se živí rukama, a mnoho z nich mi dokonce doporučilo inzeráty s volnými místy. Ukázalo se ale, že moje tělesné postižení je při shánění práce vážnější, než se zdálo. Ve firmách na výrobu součástek pracovat nemohu, protože nedosáhnu na pracovní desky. Jinde je to pro mě zase příliš nebezpečné.
Jsem malý, nemotorný a bez vzdělání. Věřím tomu, že narodit se jako normální člověk, práci seženu bez problémů i s pouhou maturitou. Všude mě ale odmítají, nebo uznám sám, že bych se na místě dlouho neudržel. Je mi trapné stále parazitovat na rodičích. Pravděpodobně se budu muset pokusit ještě jednou dostat na školu, abych v životě něčeho dosáhl. Pokud to ale i napotřetí bude velké zklamání, nemám tušení, co budu dělat.
Autor: Šárka Cvrkalová
